Od chvíle, kdy jsem se stala součástí rodiny Michala, jsem se cítila jako outsider. Navzdory mým neustálým snahám se s nimi spojit a podporovat je bylo zřejmé, že nejsem skutečně přijata. Jako učitelka jsem často pomáhala svým tchánům s radami ohledně vzdělání a doučováním jejich dětí, ale když jsem čelila vlastním výzvám, byli nápadně nepřítomní.
Moje matka mě vždy učila být soběstačná a myslet na svou budoucnost nezávisle. Proto jsem vždy žila s myšlenkou, že vše na tomto světě je nejisté a musíte být připraveni na cokoliv.
Život není snadný a nedostáváme vše na stříbrném podnose. I když máme nějaké zdroje, výzvy moderního života nám ztěžují přežití. Toto je příběh matky, která věří v soběstačnost, i když její syn žádá o pomoc.
Moje máma vždy kázala o nezávislosti. Během mého dětství zdůrazňovala, že žena by měla být soběstačná a neměla by očekávat pomoc od ostatních. Ale teď potřebuje pomoc a najednou očekává, že se o to postarám já. Není to proti tomu, co mě učila? Ale nejdřív od začátku. Když mi bylo osmnáct
