Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že dědictví po rodičích dokáže rozdělit naši rodinu na dvě nesmiřitelné strany. Všechno začalo v den pohřbu, kdy se bratr Petr postavil proti mně a sestře Lucii kvůli starému rodinnému domu. Od té doby se v našem životě střídají hádky, slzy a ticho, které bolí víc než jakákoli slova.
Jmenuji se Alena a můj život se během několika let změnil v boj o vlastní důstojnost. S Martinem jsme měli krásný vztah, dvě děti – dvojčata Aničku a Jakuba – ale všechno se začalo hroutit, když se do našeho soužití začala vměšovat Martinova matka. Martin se změnil, stal se kritickým, chladným a já jsem zůstala sama uprostřed rodinné bouře.
Ve věku 58 let se můj otec rozhodl pro životní změnu, která rozbila naši rodinu. Moje matka, o rok mladší, zůstala, aby posbírala střepy. Jako jejich 32letý syn jsem bezmocně sledoval, jak se základy naší rodiny hroutí. Toto je příběh o tom, jak si můj otec vybral jinou cestu a nechal nás, abychom se vypořádali s následky.
Můj mladší bratr a já jsme měli každý svůj pokoj, stejně jako naši rodiče. Největší místnost, obývací pokoj, byla naším tradičním místem pro večerní rozhovory u kávy. Ale všechno se změnilo, když jsme zdědili dům v Praze.
Oslavili jsme tuto příležitost v úzkém rodinném kruhu: jen táta, máma a já. Táta to tak chtěl a my s mámou jsme souhlasily. Nechtěla jsem věřit tomu, co mělo přijít dál.
Eva se vždy považovala za nezávislou ženu, která preferuje samotu. Ale jednoho dne potkala Jakuba, okouzlujícího a sofistikovaného muže, který jí roztál srdce. Jakub nebyl jen pohledný, ale také skvělý konverzační partner. Jejich vztah začal dlouhými telefonáty a častými schůzkami. Jakub neskrýval, že je ženatý, ale Eva se přesvědčila