„Chcete vidět svou vnučku? Zbavte se svého psa“: Ultimátum snachy pro tchyni
Mám vnoučata, která zbožňuji. Nikdy nedělám mezi svými dětmi rozdíly a snažím se jim pomáhat rovnocenně. Nechci, aby se někdo cítil zanedbaný. Problém však leží jinde.
Mám vnoučata, která zbožňuji. Nikdy nedělám mezi svými dětmi rozdíly a snažím se jim pomáhat rovnocenně. Nechci, aby se někdo cítil zanedbaný. Problém však leží jinde.
Vždy jsem se ke své budoucí tchyni chovala s respektem, ale od začátku mě neměla ráda. Snažila jsem se držet odstup a nikdy jsme si nebyly blízké. Šest měsíců po nastěhování k Petrovi jsem zjistila, že jsem těhotná. Rozhodli jsme se vzít a o svatbě jsme rodinám řekli až po podání žádosti o oddací list.
S manželem jsme manželé už 4 roky a máme malého syna. Dlouho jsme žili s jeho matkou. Nedávno jsme se odstěhovali, protože společné bydlení se stalo nesnesitelným. Po 4 roky jsme se neustále hádali jen kvůli jeho matce, která si každý měsíc našla důvod k hádce. Například – nedostatek pozornosti.
Můj manžel s nimi také není spokojený. Problém je, že jeho sestra, Jana, měla poměr. Porodila dívku smíšené rasy a teď se snaží svalit vinu na mě.
Nedávno přišel můj manžel domů s dopisem. Podal mi ho se slovy: „Myslím, že to je pro tebe.“ Otřela jsem si ruce, otevřela obálku a začala číst. Byl to požadavek na finanční podporu od mého otce, doplněný dlouhým seznamem důsledků, pokud nevyhovím. Upřímně, byla jsem v šoku, ale v určitém okamžiku mi to přišlo i směšné. Můj manžel neměl tušení, co se děje, protože o mé minulosti věděl jen málo.
Po zorganizování okázalé svatby pro naši dceru vyjádřila zklamání nad skromným darem, který jsme jí dali. Cítila, že bychom jako její rodiče mohli dát štědřejší dar. Zapomněla však, že jsme pokryli všechny náklady na její extravagantní svatbu. Její snoubenec zaplatil pouze za prsteny a jeho rodiče odmítli přispět.
Chce být mojí kamarádkou, neustále mi volá. Ale nemohu zapomenout, jak mě před třemi lety vyhodila s mým dítětem.
– „Řekla svému synovi šest měsíců před naší svatbou, když mě poprvé viděla – neber si ji, není to materiál na manželku!“ vzpomíná třicetiletá Jana. „Je příliš hezká. Zdivočí!“ Samozřejmě jsme se tomu tehdy smáli a říkali, že by si Michal měl vzít krokodýla, aby měl jistotu, že ho nikdo nevyužije… Ale
Jmenuji se Ondřej. Velmi si vážím své rodiny, protože mě otec vždy učil, že nic není důležitější než rodina. Byl mým vzorem, podporoval celou naši rodinu i širší příbuzné finančně i emocionálně. Bohužel zemřel, ale jeho učení ve mně zůstalo. Od mládí jsem se snažil
Když se Eva vrátila z práce domů, její manžel vypadal dost zvláštně. Jan seděl na gauči, hluboce zamyšlený. „Co se děje, miláčku?“ zeptala se Eva. Jan vysvětlil, že jeho matka opět přišla a začala si stěžovat. Řekla, že by se Eva neměla ke své tchyni chovat tak tvrdě. „Prohlížela si naše…“
„Podívej se na toho psa! Konečně máme psa!“ – Honzík běhal po zahradě se svým novým chlupatým kamarádem. „Promiň? To si děláš legraci?“ – Šárka
Je mu 27 let a jeho partnerce je 30. Věkový rozdíl je malý a příliš mě netrápil. Větší problém se objevil: tato žena už má dvě vlastní děti.