Jmenuji se Klára a poslední měsíce mého života se změnily v nekonečný boj mezi láskou k rodině a touhou po klidu. Svatba mé sestry Jitky, společné bydlení v malém bytě a babiččina bolestná samota mě nutí přehodnocovat, co vlastně znamená domov. Každý den se snažím najít řešení, které by nikoho nezranilo, ale čím víc se snažím, tím víc se vše zamotává.
Jsem babička, která věří v hodnotu úspor pro budoucnost, ale moje vnoučata Markéta, Karel a Klára jsou zklamaní mým přístupem. Místo dárků jim dávám peníze na spoření, což vede k napětí v rodině. Musím se rozhodnout, zda změním svůj přístup, nebo budu dál věřit ve svou metodu.
Jako svobodná matka žijící v skromném dvoupokojovém bytě jsem se snažila zajistit pro svou dceru a sebe co nejlepší podmínky. I když mi občas pomohli rodiče, bylo vždy těžké vyjít s penězi. Nyní se moje dcera chce vdát mladá a vrátit se domů, což mě nechává rozpolcenou a nejistou ohledně budoucnosti.
Po odchodu mého tchána do důchodu se on a moje tchyně přestěhovali blíže k nám. I když to znamenalo více času s rodinou, přineslo to také své výzvy. Moje tchyně měla talent nacházet chyby ve všem, co jsem dělal. Snažil jsem se udržet klid, ale jeden telefonát všechno změnil.
Bojuji s neustálou kritikou mého táty ohledně našich finančních potíží. Potřebuji radu a pochopení od těch, kteří čelili podobným výzvám.
Můj syn se oženil před dvěma lety. Mám přátelský vztah se svou snachou, Janou. Neříkáme si maminko nebo dcero, ale vycházíme spolu dobře. Jana nedávno porodila holčičku, Emu. První měsíce jsem jí pomáhala, když se zotavovala z těžkého porodu. Ale pak se věci změnily.
Řekl jsem mu: „Dost bylo!“ a pevně zavřel dveře. Termín „tchán“ pro mě vždy nesl pocit děsu. Možná je to proto, že jsem se nikdy nesetkal s nikým, kdo by měl harmonický vztah s otcem svého partnera. Slyšel jsem nespočet příběhů o manželstvích napjatých kvůli panovačným tchánům. Závěr byl téměř vždy stejný: „Nikdy mě neschvaloval od prvního dne.“ A pak
„Cítím se ztracená,“ přiznává šedesátipětiletá paní Nováková, její hlas zabarvený frustrací. „Můj syn vždy stojí na straně své ženy! Ať řeknu cokoliv, vždy ji brání. ‚Mami,‘ trvá na svém, ‚Petra ví, co dělá, není naivní…‘ Věří, že Petra má vždy pravdu, i když…“
Matka mého manžela byla vždy stálou součástí našich životů, ale po narození naší dcery její zasahování dosáhlo nových výšin. Poprvé jsme se setkali na komunitní akci, kde dobrovolničil spolu se svou matkou. Bylo mu tehdy 32 let a i když jsem obdivovala jeho oddanost rodině, nikdy jsem si nepředstavovala, jak moc se naše životy propletou.
Otec mého manžela byl vždy trochu náročný, ale tentokrát zašel příliš daleko. Trval na tom, abychom mu koupili zbrusu nové auto, a když jsme odmítli, rodinná dynamika se výrazně zhoršila. Nyní jsou každé rodinné setkání plné napětí a zášti.
Čelím obtížné situaci. Moje rodina se zdá být více zainteresovaná v mém domově než v mém blahu. Snažil jsem se zajistit svou budoucnost, ale nejsem si jistý, jaké kroky podniknout dál. Potřebuji radu, jak se vypořádat s touto znepokojivou situací.
Hledám radu, jak zvládnout napjatý vztah s mou snachou poté, co vyjádřila nespokojenost s mým přístupem k péči o mou vnučku během jejího nedávného pobytu.
