Pět let po tom, co můj syn Tomáš opustil svou ženu Kláru kvůli jiné ženě, stále nejsem schopná mu odpustit. Jeho zrada v době, kdy jejich dvojčata byla ještě miminka, roztrhala naši rodinu na kusy a já se každý den zmítám mezi mateřskou láskou a soucitem ke snaše. Pořád si kladu otázku, jestli jsem špatná matka, když nedokážu přijmout jeho novou partnerku a zapomenout na to, co udělal.
Jmenuji se Anna a nikdy bych nevěřila, že v padesáti dvou letech budu stát uprostřed rodinného dramatu, které rozpoutala má vlastní dcera. Po patnácti letech samoty a dřiny, kdy jsem se snažila Kláře zajistit lepší život, mě obvinila z krádeže peněz, které si šetřila na studia. Tento příběh je o bolesti, nedorozumění, ale i o cestě k odpuštění a pochopení.
Jmenuji se Petra a už několik let žiju v napětí, kdykoli zazvoní telefon. Moje tchyně volá jen tehdy, když potřebuje peníze, a já se cítím rozpolcená mezi loajalitou k manželovi a ochranou naší vlastní rodiny. Každý měsíc znovu a znovu přemýšlím, jestli mám právo říct dost.
Jsem Marie a celý život jsem se snažila být dobrou matkou i babičkou. Když mě snacha požádala, abych hlídala vnučku, odmítla jsem – bála jsem se, že když začne vydělávat víc než můj syn, naruší to jejich vztah. Teď ale nevím, jestli jsem svým rozhodnutím rodině spíš neublížila.
Jsem Jana a vyprávím příběh o tom, jak jsem se snažila najít cestu ke svému nevlastnímu otci Františkovi, který ve svých 84 letech odmítal opustit svůj domov a přestěhovat se do domova seniorů. Bojovala jsem s vlastními emocemi, rodinnými konflikty i s jeho tvrdohlavostí. Nakonec jsem musela čelit otázce, co znamená skutečná pomoc a kde je hranice mezi péčí a respektem k jeho přání.
Jmenuji se Lucie a vždycky jsem věřila, že až budu mít děti, moje máma mi bude stát po boku. Místo toho si začala užívat nový život a já zůstala na všechno sama. Tenhle příběh je o bolesti, závisti, ale i o hledání cesty zpátky k sobě.
Jsem Alena, matka dvou synů z Ostravy, která odjela za prací do Německa, aby rodině zajistila lepší život. Po letech dřiny jsem zjistila, že mě manžel podvádí a synové mi to tajili. Teď se ptám sama sebe, jestli všechny mé oběti měly smysl a co vlastně znamená domov.
Jmenuji se Jana a s manželem Petrem jsme spolu už patnáct let. Když Petr přišel o práci, jeho matka Anna nám odmítla podat pomocnou ruku. Dnes, když je nemocná a potřebuje péči, jsme to my, kdo jí platí léčbu, i když sami sotva vycházíme.
Ten den začal obyčejně, ale skončil jako zlom v mém životě. Přijala jsem na sebe péči o vnuka, když má dcera nemohla, a čelila jsem nejen jeho dětským slzám, ale i vlastním pochybnostem a starým rodinným křivdám. Nakonec jsem pochopila, že i v chaosu a únavě může člověk najít nový smysl a radost.
Jednoho rána mě dcera požádala, abych pohlídala svého vnuka, zatímco ona musí do nemocnice. Netušila jsem, že během těch několika dní odhalím rodinná tajemství, která mi navždy změní pohled na vlastní rodinu. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem svou dceru vůbec znala a kde jsme jako rodiče udělali chybu.
Telefon mi nepřestával zvonit – máma i tchyně mě přesvědčovaly, abych odpustila manželovu nevěru. V srdci jsem bojovala s bolestí, zradou i tlakem rodiny, která chtěla zachovat zdání jednoty. Nakonec jsem musela najít vlastní cestu k odpuštění a pochopit, co pro mě znamená skutečná rodina.
Celý život jsem spěchala ulicemi Prahy, aniž bych si všímala lidí kolem sebe. Až jednoho dne mě zastavil pohled na staršího muže, pana Vojtěcha, který každý den stál na stejném rohu a mával kolemjdoucím. Když jsem se konečně odhodlala zastavit a zeptat se ho proč, změnilo mi to pohled na svět i na vlastní rodinu.
