Jednoho rána odešel můj manžel Petr pro rohlíky a už se nikdy nevrátil. Zůstala jsem sama s dětmi, plná otázek, výčitek a strachu, co se vlastně stalo. Po letech jsem zjistila pravdu, která byla mnohem bolestivější, než jsem si kdy dokázala představit.
Jmenuji se Markéta a můj život se obrátil naruby, když se po smrti rodičů objevil neznámý nevlastní bratr. Najednou jsem přišla o domov, jistotu i víru ve spravedlnost, zatímco mě rodinná tajemství a chladná byrokracie dohnaly na pokraj zoufalství. Zůstala jsem sama, zrazená a zmatená, s otázkou, kdo vlastně jsem, když už nemám nic.
Můj život se obrátil vzhůru nohama, když se do našeho domu nečekaně nastěhovali manželovi příbuzní. Každý den bojuji s pocitem, že jsem přišla o svůj domov i o manžela, zatímco strach z konfliktu mě svazuje. Hledám sílu postavit se za sebe a získat zpět svůj život.
V den, kdy jsem v tichosti opustila náš byt na pražském sídlišti, jsem cítila směs úlevy a viny. Můj muž Petr a jeho matka byli pryč, a já konečně našla odvahu odejít z prostředí, kde láska dávno přerostla v dusivý závazek. Teď stojím sama, s kufrem v ruce, a přemýšlím, jestli jsem zradila rodinu, nebo konečně zachránila samu sebe.
Jmenuji se Jana a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem se ztratila v manželství, které mě změnilo k nepoznání. Moji rodiče mě přestali poznávat, zatímco já sama jsem nevěděla, kým vlastně jsem. Je to příběh o rodině, lásce, kontrole a hledání sebe sama.
Jmenuji se David a nikdy nezapomenu na den, kdy se naše rodina rozpadla. To ráno se smích mé dcery Kláry změnil v ticho, které už nikdy nic nenahradí. Toto je příběh o tragédii, vině a otázkách, na které nikdy nenajdu odpověď.
Jmenuji se Hana a ve svých jednadvaceti letech jsem se ocitla v naprosté samotě, přestože moji rodiče stále žijí. Můj otec, Jaroslav, byl alkoholik, který bil mou matku Alenu, a ona nikdy nenašla sílu odejít nebo mě ochránit. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela naučit žít s tím, že rodina, do které se narodíte, může být zdrojem nejhlubšího zoufalství.
Jmenuji se Magdaléna a můj život se obrátil naruby, když jsem si uvědomila, že žiji v toxickém vztahu s mužem, který mě ničil. Dlouhé roky jsem bojovala s pocitem viny, vyčerpáním a beznadějí, než jsem našla odvahu postavit se sama za sebe. Toto je můj příběh o cestě z temnoty do světla, o boji za vlastní důstojnost a naději.
V dramatickém okamžiku jsem opustila svůj domov, když tam nebyl ani můj manžel, ani jeho matka. V této chvíli se potýkám s pocitem viny, strachem i úlevou, a hledám odpovědi na otázky, které jsem si nikdy předtím nepoložila. Je to příběh o odvaze odejít, když láska přestane být bezpečím, a o cestě za vlastním klidem.
Od dětství jsem byl jen nástrojem v rukou svých rodičů, kteří mě formovali podle svých představ. Potlačoval jsem své sny, abych jim vyhověl, a teprve teď, když se blížím třicítce, si kladu otázku, jestli mám sílu to změnit. Příběh o hledání odvahy postavit se vlastní rodině a najít sám sebe.
Dcera mě požádala, abych se na týden nastěhovala k ní a pomohla jí s vnoučaty. Myslela jsem si, že jde jen o obyčejnou výpomoc, ale brzy jsem zjistila, že za tím stojí mnohem hlubší rodinné problémy. Tato zkušenost mě donutila přehodnotit vztahy v naší rodině i samu sebe.
Jsem šestnáctiletá dívka z malého města a dnes večer znovu poslouchám křik svého otce skrz tenké stěny našeho bytu. Pro školní úkol jsem napsala dopis o svém životě, netušila jsem, že se dostane k tolika lidem. V tomto příběhu popisuji, jak jsem se snažila milovat a pochopit otce, kterého nám vzal alkohol, a jaké to je vyrůstat v jeho stínu.
