V jeden obyčejný ranní okamžik se mi zhroutil celý svět, když mi manžel oznámil, že odchází – a to kvůli ženě, kterou jsem považovala za přítelkyni. V příběhu popisuji bolest zrady, rozpad rodiny a hledání nové síly v sobě samotné. Přemýšlím, zda je možné po takové ráně znovu věřit lidem a začít nový život.
Jmenuji se Radka a nikdy nezapomenu na ten Štědrý večer, kdy se rodinná večeře změnila v bitevní pole. Jeden koláč odhalil pravdu o našem přátelství, pýše a skrytých bolestech. Dodnes přemýšlím, jestli jsme si opravdu navzájem rozuměli, nebo jsme jen hráli divadlo.
Celý život jsem věřila své nejlepší kamarádce Lence, byla pro mě jako sestra. Když jsem se ocitla na dně a potřebovala její pomoc, zjistila jsem, že mě celé roky okrádala. Teď se ptám sama sebe – byla jsem slepá z lásky, nebo jen naivní?
Jednoho večera jsem zaslechla svou nejlepší kamarádku Kláru, jak na večírku pomlouvá moji rodinu. Ta chvíle mi převrátila život naruby a otevřela staré rány z dětství. Musela jsem se rozhodnout, zda jí odpustím, nebo se s ní navždy rozloučím.
Jmenuji se Anna a celý život mě pronásleduje matčin hlas: „Nikdy nepouštěj svobodnou kamarádku přes práh.“ Po narození mého syna se můj vztah s nejlepší kamarádkou Markétou začal měnit, otrávený podezřením, které jsem v sobě nikdy nečekala. Tohle je příběh o tom, jak staré pověry dokážou rozbít přátelství a jak strach ze samoty může být silnější než láska.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě největší rána v životě potká od dvou lidí, kterým jsem věřila nejvíc. Moje nejlepší kamarádka Jana si vzala mého bývalého přítele Tomáše, a já se snažila žít dál, dokud jsem po letech nezjistila, že Tomáš chce opustit Janu a vrátit se ke mně. Teď stojím před rozhodnutím, které může navždy změnit život nejen mně, ale i Janě.
Po dvaceti letech manželství mě opustil manžel kvůli mladší ženě. Největším šokem pro mě bylo, kdo jako první přišel, aby mě utěšil – člověk, od kterého bych to nikdy nečekala. Tento příběh je o zradě, bolesti, ale i o síle, kterou v sobě objevíme, když si myslíme, že jsme úplně zlomení.
Jmenuji se Jana a celý život jsem byla ta, která nikdy neřekla ne. Můj byt v Praze se stal azylem pro rodinu i přátele, kteří mě brali jako samozřejmost. Teprve když jsem se psychicky zhroutila, pochopila jsem, že musím začít chránit sama sebe a říct dost.
Jmenuji se Petra a moje pražská garsonka se na dlouhé měsíce proměnila v bezplatný hostel pro „přátele“, kteří mě brali jako samozřejmost. Prošla jsem konflikty s rodinou i přáteli, než jsem našla odvahu postavit se za sebe a říct dost. Teď přemýšlím, jestli jsem byla sobecká, nebo jsem konečně začala žít podle sebe.
Jsem Jerzy, sedmdesátiletý důchodce z okraje Radomi. Můj život byl dlouho tichý a osamělý, dokud jsem neudělal první krok a nezavolal sousedce Stefanií na čaj po telefonu. Z obyčejného úterního rituálu se zrodil řetězec, který spojil stovky osamělých lidí a ukázal, že i malý čin může zachránit život.
Jednoho deštivého večera jsem stála na mostě nad Vltavou a přemýšlela, jestli má můj život ještě smysl. Díky nečekané pomoci kamarádky Jitky, síle modlitby a víře v Boha jsem dokázala překonat nejtemnější období svého života. Tento příběh je o tom, jak i v české realitě může víra a podpora blízkých změnit osud.
Kdysi jsem byla středem každé oslavy, dnes na své narozeniny sedím sama v kuchyni a čekám na zprávu, která nepřijde. Moje rodina se rozpadla kvůli starým křivdám a přátelé se rozprchli do svých životů, zatímco já zůstala v malém městě s pocitem, že už nikoho nezajímám. Vyprávím svůj příběh o ztrátě, tichu a touze po blízkosti, kterou možná znáte i vy.
