Jmenuji se Petra a stojím na rozcestí mezi mateřstvím a nutností pracovat. Moje maminka mi odmítá pomoci s hlídáním syna, což mě staví do zoufalé situace. Bojuji s pocitem viny, vyčerpáním a otázkou, jestli je možné být dobrou matkou i dcerou zároveň.
Osm let jsem žila v manželství, kde jsem byla jen stínem svých vlastních potřeb. Jednoho dne mi manžel řekl, že bych bez něj nepřežila – a já se rozhodla mu dokázat opak. Začala jsem pracovat na poloviční úvazek a změnila svůj život navzdory všem očekáváním mé rodiny i společnosti.
Stojím na chodbě paneláku, v ruce klíče a v hlavě chaos. Moje máma mi odmítla pohlídat děti, přestože vím, že má čas, a já musím do práce. Bojuji s pocitem zrady i zoufalství a hledám cestu, jak zvládnout rodinu i zaměstnání bez její pomoci.
Když byl můj manžel diagnostikován s těžkým případem bronchitidy, věděli jsme, že cesta k uzdravení bude náročná. S lékařským doporučením zajistit mu dostatek odpočinku a minimální stres jsme si mysleli, že máme vše pod kontrolou. Avšak nečekané rozhodnutí mé tety, že nám na poslední chvíli nepomůže, nás zanechalo v úzkých.
Můj manžel je nespokojený, že nepřipravuji rozmanitá jídla jako manželka jeho kamaráda Petra, Jana. Jana je úžasná žena a skvělá kuchařka. Opravdu si užívá čas strávený v kuchyni a momentálně je na mateřské dovolené, což jí dává více času na experimentování s recepty. Naše rodinná dynamika je však jiná a můj manžel to zřejmě nechápe.
V práci jsem dostala novou asistentku, která se teprve učí, takže jí musím pomáhat. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem se sotva dokázala dostat domů. A tam to nebylo o nic lepší.
Otecova matka nebyla příliš nadšená z interakce s dětmi a matčina matka žila daleko, takže se viděly jen zřídka.
