Přehlížené oběti: Dědečkova snaha o uznání
Oddaný dědeček, který roky pečoval o své vnoučata, se nyní cítí neviditelný a nedoceněný svou rodinou. Hledá radu, jak se vyrovnat s emocionálním zmatkem z pocitu zapomenutí.
„Nemám problém se sdílením, ale nesnáším, když mě někdo bere jako samozřejmost“: Moje reakce na mého manžela
Rostoucí nároky naší rozrůstající se rodiny mě nikdy příliš netrápily, ale každý má své hranice. Vždy jsem se snažila udržet všechny šťastné, ale někdy už je toho dost.
„Moje Manželka a Tchyně si Užívají Gurmánská Jídla, Zatímco Já Přežívám na Instantních Nudlích“
Konečně jsem získal práci u kamaráda ve firmě, kde jezdím po městě a pomáhám klientům s různými domácími úkoly. Stal jsem se oblíbeným opravářem. Samozřejmě, plat nebyl nic moc a můj domácí život se nečekaně změnil.
„Jsem vdaná 10 let. Jak mohu ukázat svému manželovi, že nejsem jen služka pro rodinu?“
„Jako každá žena jsem vždy snila o šťastné a silné rodině. Jsem vdaná 10 let a během těchto let jsem hrála svou roli manželky dokonale – vždy podporovala svého manžela, který přináší domů peníze,“ říká Jana. „Dělala jsem vše, co bylo v mých silách, abych zlepšila náš život jakýmkoli způsobem. Chtěla jsem, aby náš domov byl příjemný, krásný a útulný. Ale…“
„Když jsem byla potřebná, bylo to ‚Mami, můžeš pomoct?‘ Teď je to ‚Proč se pořád pleteš?'“
Cítím se zraněná a nedoceněná. Když mě moje snacha potřebovala, byla vždy milá a vstřícná. Často mi volala s prosbou: „Mami, můžeš nám pomoct?“ Ale teď, když mě tolik nepotřebují, slyším jen: „Proč se pořád pleteš do našich životů?“ Můj syn se oženil před deseti lety a přestěhovali se do domu, který jsme jim s manželem darovali.