Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že jedna socha dokáže rozdělit celou naši rodinu. Když můj otec, uznávaný sochař, odhalil svou nejnovější práci na náměstí v Plzni, spustila se lavina kritiky, která zasáhla nejen jeho, ale i mě. Bojoval jsem s pocitem viny, loajality a otázkou, zda je umění opravdu jen otázkou vkusu, nebo i pravdy.
Jmenuji se Marie a s manželem Karlem žijeme v našem starém domě na okraji Plzně už přes čtyřicet let. Jednoho rána jsme našli v poštovní schránce anonymní dopis, který nás hluboce ranil a rozvířil vlnu emocí nejen v naší rodině, ale i v celé čtvrti. Nečekaná reakce sousedů a cizích lidí mi ukázala, že i v těžkých chvílích může vzniknout něco krásného.
Jmenuji se František Novotný a celý život jsem strávil v malém železářství v centru Plzně. Po sedmdesáti letech práce nastal čas odejít do důchodu, ale loučení je těžší, než jsem čekal. Moje rodina i sousedé mě považují za pilíř komunity, ale někteří si myslí, že jsem svůj život promarnil.
Jmenuji se Šárka a nikdy bych nevěřila, že jeden starý dům na okraji Plzně změní celý můj život. Když mě tchyně Jana chtěla vystrnadit z domu, který jsem s manželem Petrem milovala, netušila, že právě ona odhalí tajemství, které naši rodinu navždy poznamená. Tento příběh je o bolesti, zradě i naději, která se rodí tam, kde by ji nikdo nečekal.
Život s mým tchánem v jednom domě je jako žít podle přesně nastavených hodin. Jakmile se zpozdíte byť jen o minutu, můžete přijít o jídlo nebo sprchu. Tady je, jak se tento zážitek odehrál.
