Jmenuji se Jana a celý život jsem žila ve stínu otcovy představy o tom, co znamená být ‚správný chlap‘. Od dětství mě nazýval ‚Dýně‘, ale s dospíváním jsem začala chápat, že za tímto oslovením se skrývá mnohem víc než jen láska. Můj příběh je o tom, jak těžké je vymanit se z rodinných stereotypů a najít vlastní hlas.
Přivedla jsem svého otce k sobě domů, když už nemohl žít sám. Po měsíci jsem ho ale musela poslat zpět, protože naše soužití bylo nesnesitelné. Teď mě rodina i známí odsuzují a já se ptám sama sebe, jestli jsem opravdu tak špatná dcera.
Jednoho červnového rána mi máma oznámila, že odjíždí na měsíc na lázně a já budu mít na starost tátu a mladšího bráchu. Nečekala jsem, že tahle zodpovědnost odhalí tolik skrytých problémů v naší rodině a donutí mě dospět během několika týdnů. Léto, které mělo být obyčejné, se proměnilo v boj o důvěru, pochopení a vlastní místo v rodině.
Jmenuji se Veronika a jsem nejstarší dcera svého táty, který dlouhá léta bojoval s alkoholem. Pro školní úkol jsem napsala dopis o tom, jaké to je žít v rodině, kde alkohol ničí vztahy i sny. Nikdy by mě nenapadlo, že můj příběh zasáhne tolik lidí a otevře tolik bolestivých, ale potřebných otázek.