Celý život jsem žila v domnění, že můj otčím je můj skutečný otec, dokud jsem v pubertě nezjistila pravdu. Přesto jsem ho dál milovala jako tátu, dokud mě jeho okaté nadržování mladší sestře při přípravách její svatby nezačalo ničit. Píšu o bolesti, závisti a touze být konečně viděna.
Když jsem vyrůstala, nikdy jsem nepoznala svého otce. Máma mě měla ve svých pozdních třiceti letech, když už nevěřila, že najde lásku nebo se vdá. Ale život má své překvapení. Když mi bylo 8, do života mé mámy vstoupil muž. Tehdy jsem nechápala, co se děje. Ale o několik let později jsem objevila bolestivou pravdu: můj otčím mě prostě nechtěl mít kolem sebe.
Bylo to všechno marné… Nikdy nebyla vdaná za Lukáše. Otěhotněla náhodou, ale nikdy se nerozhodla pro potrat. Žili odděleně, i když Lukáš nikdy
Tereza, mladá žena z Brna, sdílela dojemný dopis svému otčímovi, Petrovi, který se stal jejím oporou, když její biologický otec nemohl. Její srdečná slova a speciální překvapení dojala Petra a tisíce dalších lidí.
Varovala jsem ji, ale neposlouchala, takže ji už nenechám přiblížit se k mé rodině. Před dvěma lety jsem se rozvedla se svým manželem. Oba jsme se posunuli dál, ale moje máma nemůže přijmout můj nový život.
Teď nemá kde bydlet! Přišel ke mně a řekl: „Ahoj, dcero, kdysi jsem tě podporoval, takže mě musíš pustit do svého domu, alespoň kvůli lásce, kterou jsem měl k tvé matce!“ – vypráví Ella. Nepustila ho dovnitř, a tak se rozhodl jít k soudu, aby si nárokoval svůj podíl na dědictví. Elle je už 45 let.
