Jednoho deštivého rána jsem porodila syna, jehož vzhled odhalil pravdu, kterou jsem se snažila skrývat před celým světem i před svým manželem Petrem. Strach, vina a zoufalství mě dohnaly k rozhodnutí, které mě bude pronásledovat celý život – opustila jsem své dítě v nemocnici. Tento příběh je o zradě, rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je žít s následky vlastních činů.
Jmenuji se Jana a vím, že jsem ve svém životě udělala mnoho chyb. Opustila jsem svého syna, když byl malý, abych mohla pracovat v zahraničí a zajistit mu lepší budoucnost. Po letech jsem se vrátila, abych mu to všechno vysvětlila, ale on mě odmítl – a já teď přemýšlím, jestli je možné napravit něco, co jsem tak dlouho zanedbávala.
Je mi 55 let a mému synovi je 30. Žili jsme v Praze a když bylo mému synovi 5 let, rozvedla jsem se s manželem, protože byl násilnický. Musela jsem se spoléhat jen na sebe, žila jsem od výplaty k výplatě, protože můj bývalý manžel neposkytoval žádnou podporu. Když bylo mému synovi 10 let, musela jsem učinit těžké rozhodnutí.
Já a můj manžel Jan jsme si nedávno vzali hypotéku na nový dům. Od té doby se náš domov stal místem neustálého příchodu návštěv, které chtěly vidět naše nové místo. Jan žertoval, že jsme to měli nechat v tajnosti, ale já jsem to nikomu neřekla. Byla to moje máma, která to prozradila. Jen pár hodin poté u našich dveří znovu zazvonilo. Tentokrát tam stála moje sestra, Hana, se svou dcerou.
