Můj příběh začíná v okamžiku, kdy se mi syn Marek odcizil a já zůstala sama se svými pochybnostmi i bolestí. Víra a modlitba mi pomohly překonat zoufalství, najít v sobě sílu a znovu navázat vztah s vlastním dítětem. Sdílím své nejhlubší obavy, selhání i naděje, protože věřím, že nejsem jediná, kdo někdy hledal cestu zpět k těm, které miluje.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem bojovala se svou sestrou Terezou. Naše hádky rozdělovaly rodinu, až jsem se rozhodla s ní úplně přestat komunikovat. Tahle volba změnila nejen mě, ale i všechny kolem.
Moje dcera Lucie si vybrala svou tchyni místo mě a já jsem se o jejím těhotenství dozvěděla jako poslední. Vyprávím o bolesti, kterou cítím, o svých marných pokusech znovu najít cestu k vlastní dceři a o otázkách, které mě pronásledují každou noc. Přemýšlím, kde jsem jako matka udělala chybu a jestli je ještě šance něco napravit.
Celý život jsem dřela v Německu, abych mohla postavit krásný dům na Vysočině a žít tam se synem a jeho rodinou. Když jsem se konečně vrátila domů, zjistila jsem, že jejich sny jsou úplně jiné než ty moje. Zůstala jsem sama a ptám se: Pro koho jsem vlastně celý život obětovala?
Jmenuji se Karel a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem čekal v nemocničním pokoji, až si pro mě někdo přijde. Můj život byl plný chyb a bolestivých rozhodnutí, která mě odcizila od vlastní rodiny. Teprve když jsem zůstal sám, pochopil jsem, jak hluboké jsou rány, které jsme si navzájem způsobili.
Jmenuji se Hana a jsem matkou dospělého syna Tomáše. V tomto příběhu popisuji bolestnou vzdálenost, která mezi námi vznikla po jeho rozvodu, moji roli babičky pro malou Elišku a rodinné konflikty, které nás roztrhaly. Je to příběh o lásce, zklamání a naději na smíření.
Jsem babička, která byla vždy oporou své rodiny, hlavně své snaše Magdě. Najednou jsem si všimla, že se moje vnučka Zuzanka ode mě vzdaluje, a vysvětlení od Magdy mi nedávala spát. Toto je příběh o mé touze po pravdě, rodinných tajemstvích a o tom, jak těžké je smířit se s tichem těch, které milujeme.
Jmenuji se Ivan a celý život jsem se snažil být dobrým otcem. Můj syn Lukáš se mi však postupně vzdaloval, až mezi námi zůstalo jen ticho a nevyřčená bolest. Teď, když už ho nemohu obejmout, přemýšlím, zda je možné najít odpuštění a pochopení tam, kde zůstaly jen trosky vztahu.
Můj syn mi řekl, že na jeho svatbu nemám chodit, protože to bude ‚pro všechny lepší‘. V tomto příběhu se vracím k bolestivému rozchodu v rodině, k tomu, jaké je být matkou po rozvodu, a hledám odpovědi na otázky, které mi nedají spát. Je to vyprávění o lásce, ztrátě a naději na usmíření.
Jmenuji se Linda a nikdy bych nevěřila, že se jednou budu cítit jako cizinec ve vlastní rodině. Když se mi narodila vnučka, dozvěděla jsem se to až po týdnu – a to nebylo všechno. Můj pokus o smíření skončil před zavřenými dveřmi a já začala přemýšlet, kde se stala chyba.
Ten den, kdy mi můj syn Petr řekl, abych nechodila na oslavu narozenin svého vnuka, se mi zhroutil svět. Vracím se v myšlenkách ke všem okamžikům a rozhodnutím, které nás k této propasti dovedly. Teď sedím sama v tichu svého bytu a přemýšlím, co vlastně znamená rodina, když láska nestačí.
Jmenuji se Eliška a po třiceti letech mateřství jsem zůstala sama v domě, kde kdysi zněl smích mých tří dětí. Nejstarší syn Michal žije v zahraničí a téměř se neozývá, zatímco Jana a Ondřej mají své rodiny a na mě jim nezbývá čas. Každý večer si prohlížím staré fotografie a přemýšlím, kde se stala chyba, že je dnes kolem mě jen ticho.
