Můj příběh začíná v den, kdy jsem si sbalila kufry a opustila rodinný byt v Ostravě, nechávajíc za sebou nemocného bratra a matku, která mi to nikdy neodpustila. Každý den mě pronásleduje pocit viny a otázka, jestli jsem kvůli svým snům zradila rodinu. V této zpovědi hledám smysl mezi vlastní svobodou a odpovědností vůči těm, které miluji.
Jmenuji se Tomáš a vyrůstal jsem v malé vesnici na Vysočině. Můj odchod do Prahy roztrhl naši rodinu a bratr mi nikdy neodpustil, že jsem nechal mámu samotnou na statku. Přesto nelituji – musel jsem najít vlastní cestu, i když to znamenalo bolest a nepochopení.
Měli by dospělé děti žít blízko svých rodičů? Nedávný rozhovor s mojí matkou mě přiměl tuto otázku hluboce promyslet. Věřím, že nejsem jediná, kdo se s tímto problémem potýká. Mluvili jsme o tom, jak rychle děti rostou. Ještě včera jsem vedla svou dceru do první třídy, a dnes maturuje a připravuje se na odchod z domova. Musíme se
