Všechno začalo jedním telefonátem, který mi obrátil život naruby. Během jediné noci jsem musela čelit nejen strachu o život svého manžela Petra, ale i pravdám, které jsem si nikdy nepřipouštěla. Tohle je příběh o zradě, odvaze a o tom, jak těžké je někdy podívat se pravdě do očí.
Moje žena Jana a já jsme spolu už sedm let. Všechno se změnilo, když její maminka skončila v nemocnici s bolestí na hrudi a domů se vrátila zlomená nejen fyzicky, ale hlavně duševně. Tahle zkušenost roztrhala naši rodinu a donutila mě přemýšlet, co vlastně znamená být rodinou.
Pracuji jako zdravotní sestra na oddělení neurorehabilitace v Brně. Jednoho dne se musím postavit tváří v tvář své minulosti, když na oddělení přijímají mou odcizenou sestru, o kterou se nikdo nechce postarat. Příběh je o bolesti, vině, rodinných křivdách a otázce, kde končí naše povinnost vůči těm, které jsme kdysi milovali.
Jmenuji se Jana Novotná a můj život se zhroutil v okamžiku, kdy mi lékaři oznámili, že musím volit mezi svým životem a životy mých nenarozených dvojčat. V české společnosti plné předsudků a soudů jsem čelila nepochopení, strachu a osamění. Toto je příběh mého boje, bezesných nocí a lásky, která překonala vše.
Nikdy bych nevěřila, že nevěra roztrhá naši rodinu. Když jsem byla s nemocným synem v Motole, můj muž přivedl domů jinou ženu. Největší šok ale přišel od mé vlastní matky.
Ležím na nemocničním lůžku, když mi sestra podává mobil a já čtu zprávu, která mi zlomí srdce. V okamžiku, kdy bojuji o své zdraví, se mi hroutí celý svět. Tohle je můj příběh o tom, jak jsem se snažila znovu najít samu sebe v troskách svého života.
Jmenuji se Karel a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem čekal v nemocničním pokoji, až si pro mě někdo přijde. Můj život byl plný chyb a bolestivých rozhodnutí, která mě odcizila od vlastní rodiny. Teprve když jsem zůstal sám, pochopil jsem, jak hluboké jsou rány, které jsme si navzájem způsobili.
V nemocničním pokoji jsem musela říct sbohem své dvouleté dcerce Klárce. V nejbolestnějším okamžiku života jsem se rozhodla darovat její orgány, aby jiné děti mohly žít. Je to příběh o ztrátě, ale i o odvaze a naději, která nás držela nad vodou.
Na poště jsem převzala doporučený dopis na jméno svého manžela. Po jeho otevření jsem pochopila, proč se poslední týdny choval tak odtažitě a cize. Tento příběh je o zradě, mlčení a odvaze postavit se pravdě v české rodině.
Jedno ráno jsem přijala telefonát, který mi obrátil život naruby. Musela jsem se rozhodnout, zda odpustím otci, který nás před dvaceti lety opustil. Celý den jsem bojovala se vzpomínkami, rodinnými křivdami a otázkou, co vlastně znamená odpuštění.
Jmenuji se Lucie a po dvaceti měsících v kómatu jsem se probudila v nemocnici Motol, zatímco můj táta hrál na kytaru u mé postele. Můj příběh je o zoufalství, naději a rodinné lásce, která překonává i nemožné. Praha byla svědkem mého návratu z temnoty díky vytrvalosti, hudbě a síle rodiny.
V nemocničním pokoji u smrtelné postele své matky se dozvídám tajemství, které mi převrátí život naruby. Pravda o mém původu otřese vším, čemu jsem kdy věřila, a donutí mě přehodnotit vztahy v rodině i samu sebe. Hledám sílu odpustit a pochopit, co pro mě znamená pravda a rodina.
