Jana, 31letá prvorodička, se ocitla v situaci, kdy musela čelit výzvám mateřství převážně sama. Navzdory svým snahám komunikovat své potřeby se její manžel obrátil na svou rodinu pro podporu místo toho, aby byl oporou pro ni. Její nejbližší přítelkyně naznačila, že je to její vina.
Zatímco sleduji, jak se moji vrstevníci rozvíjejí v kariéře a osobním životě, cítím se zahlcená povinnostmi. Zatímco ostatní mají zdánlivě vše pod kontrolou, já se snažím zvládnout vše sama a přemýšlím, proč můj partner zůstává neangažovaný.
Celá rodina na mě začala tlačit, abychom prodali náš dům. Dokonce si našli důvody, jak to ospravedlnit. Říkali, že je neobyvatelný, příliš daleko od města a nestojí za tu námahu.
Anna je 29 let. Je mladou matkou na mateřské dovolené. Jako mnoho žen chtěla Anna potěšit svého partnera, a tak se snažila mu se vším pomáhat a nezatěžovat ho svými problémy. Po narození syna se však situace změnila. Od svého manžela nenašla pochopení a podporu. Její přítel jí řekl, že
– Můj odchod z nemocnice byl jako žádný jiný. Můj manžel, Jakub, byl zaneprázdněný prací a přijel mě vyzvednout přímo z kanceláře. Požádala jsem ho, aby si vzal volno nebo alespoň jeden den volna, ale jeho šéf to nedovolil. Také jsem ho požádala, aby připravil vše na příchod miminka, a on mě ujistil, že všechno zvládneme—praní, nákupy, úklid.
Od chvíle, kdy jsem se provdala do rodiny Jakuba, jsem se cítila jako outsider. Navzdory mým snahám budovat mosty a napravovat vztahy bylo jasné, že nejsem vítána. Pracuji jako zdravotní sestra a často jsem pomáhala svým příbuzným s lékařskými schůzkami a radami, ale když jsem potřebovala podporu, nikde nebyli.
Všechny potíže nám přinášely radost, protože jsme dlouho snili o vlastním malém domově. Během měsíce jsme vyřešili všechny detaily s našimi osobními účty, zřídili internet a kabelovou televizi, ale ne všechno se vyvíjelo podle plánu.