Nikdy jsem si nepředstavovala, že budu stát v kuchyni a hádat se s dcerou svého muže o tom, proč mě nenávidí. Vždycky jsem si myslela, že láska všechno překoná, ale realita je mnohem složitější. Přesto se snažím dát těm dětem všechno, co můžu, i když mě to někdy stojí víc, než jsem ochotná přiznat.
„Tomáši, na tohle nemám čas. Musím se připravit na svatbu. Chceš, aby bylo všechno perfektní pro tvého tátu, že?“ odpověděla Sarah, aniž by zvedla oči od svého telefonu.
Po smrti mé matky se můj otec nedokázal vyrovnat a začal pít. Byl jsem ponechán sám sobě. Neměli jsme jídlo a já neměl čisté oblečení. Nakonec jsem byl vzat do pěstounské péče, ale moje macecha mě vzala zpět domů.
Táta nezvládl její ztrátu, a tak se uchýlil k alkoholu. Musel jsem se o sebe postarat sám. Neměli jsme jídlo. Neměl jsem čisté oblečení.
Když jsem byl malý, měl jsem úplnou, šťastnou rodinu. Byli jsme tři: já, máma a táta. Ale život píše nepředvídatelné příběhy. Máma skončila v nemocnici. Brzy už nebyla na tomto světě. A táta začal pít. Snažil se tak moc vyrovnat se svým zármutkem. Lednice byla často prázdná. Chodil jsem do školy špinavý a hladový. Přestal jsem
„Karel, na tohle nemám čas. Musím se připravit na svatbu. Chceš, aby bylo všechno perfektní pro tvého tátu, že?“ odpověděla Viktorie, aniž by zvedla oči od svého telefonu.