Nikdy jsem si nemyslela, že minulost mé rodiny ovlivní můj život tak silně, dokud jsem nepotkala Tomáše, vnuka Němce, který během války okupoval naši vesnici. Moje rodina nikdy nezapomněla na křivdy z války a já stála před volbou mezi láskou a loajalitou k těm, které miluji. Bojovala jsem o své štěstí a snažila se pochopit, jestli je možné odpustit něco, co jsem sama nezažila.
Jmenuji se Karel Novotný a nikdy nezapomenu na noc, kdy se naše rodina musela rozhodnout, zda opustíme domov v pohraničí během Sudetské krize. Vzpomínky na hádky s otcem, strach o mladší sestru a pocit zrady od sousedů mě pronásledují dodnes. Tento příběh je o odvaze, zradě a o tom, jak těžké je někdy zůstat věrný sám sobě i své zemi.
Cítě se poražený, rozhodl se pan Novák napsat otevřený dopis svým studentům, poslední pokus, jak jim předat důležitost pochopení historie. Dopis byl upřímný, popisoval, jak historie není jen o memorování dat a událostí, ale o pochopení lidské zkušenosti, učení se z minulých chyb a budování lepší budoucnosti. Mluvil o obětech, které předcházely generace, a jak jejich boje a triumfy formovaly svět, ve kterém studenti žijí.
