Můj manžel a já jsme zdědili plážový dům po mých rodičích. V posledních letech jsme do něj investovali hodně peněz na renovace a nyní se snažíme splatit dluhy.
Její trpělivost došla, a rozhodla se, že je čas, aby začali žít na vlastní pěst. Odešla do důchodu, ale předtím si vzala neplacené volno a pár týdnů navíc pro sebe.
Jsem proti myšlence jet znovu na dovolenou s rodinou mého manžela. Minulý rok to byla katastrofa a vrátili jsme se bez peněz, sotva jsme viděli pláž.
Jsem vdaná čtyři roky a po celou tu dobu jsem byla jediným poskytovatelem finanční podpory pro svého manžela. Petr je o osm let starší než já, má práci, ale nepřispívá na naše domácí výdaje. Byl dříve ženatý a má dítě z toho manželství. Když jeho předchozí manželství skončilo, vrátil se zpět k rodičům. Když jsme začali chodit, myslela jsem si
Před dvěma lety jsme s manželem udělali poměrně impulzivní rozhodnutí, kterého nyní hluboce litujeme. Všechno to začalo, když můj manžel dostal povýšení a já, následujíc svůj instinkt, navrhla, abychom si vzali hypotéku. Dlouho jsme, ještě před narozením našich dvou dětí, z nichž starší právě oslavilo 15 let, bydleli v pronajatém bytě. Pak
Od té doby, co mi bylo osmnáct, můj táta prohlásil, že jsem dospělá a musím mu platit nájem nebo se odstěhovat. Také jsem si musela kupovat vlastní jídlo. Věřil, že splnil svou rodičovskou povinnost. Uplynulo více než deset let a teď můj táta požaduje, abych ho finančně podporovala, protože si myslí, že mu něco dlužím. Když jsem vyrůstala, vždy jsem slyšela, že bydlení doma je privilegium, ne právo.
Trvalo to, dokud jsem nezasáhla. Teď máme vlastní rodinu a nebudu tolerovat situaci, kdy náš rodinný rozpočet ustupuje do pozadí.
Půjčil jsem auto mámě, aby jí pomohl, ale ona ho půjčila mému bratrovi, který ho nakonec naboural. Auto lze opravit, ale bude to drahé, protože pojištění nepokryje náklady. Bratr slibuje, že škody zaplatí, ale máma je na mě naštvaná, že jsem se na ni rozzlobil.
Marek a já jsme se vzali před čtyřmi měsíci. Má matku, která je rozvedená s jeho otcem, a starší sestru, Veroniku, která je vdaná a má dítě. Všichni spolu žili v jednom bytě a první měsíc po svatbě jsme tam bydleli i my. Moje tchyně, Jana, má náročnou povahu. Kdykoli Marek něco koupí pro mě, vždy se zeptá: „A co já?“
Deset let se Izabela rozhodla nepracovat a spoléhala na skromný příjem svého manžela Norberta z jeho práce v továrně. Přestože dostala nabídku na snadnou částečnou práci, Izabeliny výmluvy zanechaly její tchyni, Marii, v rozpacích a s obavami. Život v domě Norbertovy babičky ulevil některým finančním břemenům, ale s pouze Norbertovým platem je finanční stabilita rodiny křehká.
Toto je příběh o tom, jak moje tchyně, Karla, překročila všechny meze naší trpělivosti a pochopení. Stejně jako moje vlastní matka, Marie, je Karla vdova a v důchodu. Na rozdíl od Marie, která se snaží být finančně nezávislá, si Karla zvykla spoléhat na svého syna, mého manžela Kryštofa, ve všem. Její nedávné činy mě nechaly bez slov a plnou hněvu, přesto Kryštof pokračuje v její bezpodmínečné podpoře, což zatěžuje náš manželský vztah.
