„Už Nemůžu Žít Sama. Aspoň Mohu Pomoci s Dětmi,“ Řekla Moje Matka
„Myslela jsem, že si dělá legraci, ale pak zavolala a řekla, že našla nájemníky pro svůj dům,“ říká Sarah. „A co teď? Stěhuje se k vám?“
„Myslela jsem, že si dělá legraci, ale pak zavolala a řekla, že našla nájemníky pro svůj dům,“ říká Sarah. „A co teď? Stěhuje se k vám?“
Zůstala jsem blízko s tátou a často trávila léta návštěvami u jeho rodičů (mých prarodičů) v malém přímořském městečku. Deset let po jejich rozvodu se máma znovu vdala a nyní trvá na tom, abych se sblížila s novou nevlastní sestrou, Evou, jejíž nedostatek taktu je nesnesitelný.
Nerozumím tomu, co se děje s mojí mámou. Požádá mě, aby moje dcera u ní přespala – žádný problém. Ale když je moje dcera u ní, máma si začne stěžovat a zlobit se, že ji dcera neposlouchá. Když dceru k ní nepustím, máma pláče, že se cítí osamělá a opuštěná.
Nerozumím tomu, co se děje s mou mámou. Požádá mě, aby moje dcera u ní přespala – žádný problém. Ale když je moje dcera u ní, máma si začne stěžovat a zlobit se, že ji dcera neposlouchá. Když dceru nepustím, máma pláče, že se cítí osamělá a opuštěná.
Ale nejironičtější na tom je, že mě neustále žádá o finanční podporu, protože její důchod nestačí. Proč nepožádá o pomoc mého bratra?
Moje matka mi nedovoluje žít svůj život naplno. Pláče do telefonu a velmi se rozčiluje, když nemohu trávit všechen svůj čas s ní. Je mi dvacet devět let, jsem pět let vdaná a mám dvě děti. Přirozeně jsem většinu času velmi zaneprázdněná. Moje dcera ještě nechodí do školky, protože pokaždé, když se ji tam snažím vzít