Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy jsme s manželem Petrem přivedli domů malého Tomáška. Věřili jsme, že mu dáváme nový domov, ale brzy jsme zjistili, že za jeho příběhem se skrývá mnohem temnější pravda. Musela jsem se rozhodnout, jestli budu mlčet, nebo bojovat za spravedlnost – i když to znamenalo rozbít vlastní rodinu.
Jmenuji se Honza a celý život jsem prožil v dětských domovech, kde jsem se naučil nevěřit nikomu. Po bolestném odmítnutí jedné rodiny jsem už ztratil naději, že někdy najdu skutečný domov. Ale pak přišli Petr a Martina a všechno se změnilo – i když cesta k důvěře byla dlouhá a plná bolesti.
Jmenuji se Jana a s manželem Tomášem jsme roky bojovali o adopci dvou sester z dětského domova v Ostravě. Prošli jsme nekonečným čekáním, byrokracií a rodinnými konflikty, které nás málem zlomily. Nakonec jsme ale pochopili, co znamená skutečně bojovat za lásku a rodinu.
Jmenuji se Tomáš a byl jsem odložen hned po narození kvůli vzácné genetické poruše. Prošel jsem dětskými domovy, pěstounskými rodinami i šikanou, ale nikdy jsem nepřestal toužit po skutečné rodině a přijetí. Můj příběh je o bolesti, odvaze a hledání vlastní hodnoty v zemi, kde být jiný znamená být sám.
Jmenuji se Tomáš a celý život mě provází pocit, že nikam nepatřím. Narodil jsem se s vzácnou genetickou poruchou a rodiče mě hned po porodu nechali v porodnici. Prošel jsem několika dětskými domovy a pěstounskými rodinami, ale skutečný domov jsem dlouho hledal marně.
Jmenuji se Markéta a celý život jsem toužila po skutečné rodině. Můj příběh začíná jedním vánočním dopisem, který změnil všechno. Sdílím s vámi svou cestu plnou bolesti, naděje a lásky, která mi nakonec dala domov.
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy bych nevěřila, že jeden dopis může převrátit celý můj život naruby. S manželem Petrem jsme adoptovali malou Aničku z dětského domova v Brně, ale rok po jejím příchodu se objevila minulost, kterou jsme si nedokázali představit. Tento příběh je o lásce, strachu, rodinných tajemstvích a o tom, jak těžké je někdy najít odvahu čelit pravdě.
Až do svých sedmi let žila Ema zdánlivě normální život se svými rodiči. Ale jednoho dne se všechno změnilo. Po dni ve škole ji místo otce vyzvedla teta. Když dorazili domů, Ema se dozvěděla zprávu, která navždy změnila její život.
Když jsem byl malý, měl jsem úplnou, šťastnou rodinu. Byli jsme tři: já, máma a táta. Ale život píše nepředvídatelné příběhy. Máma skončila v nemocnici. Brzy už nebyla na tomto světě. A táta začal pít. Snažil se tak moc vyrovnat se svým zármutkem. Lednice byla často prázdná. Chodil jsem do školy špinavý a hladový. Přestal jsem