Jmenuji se Jana Novotná a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset své dvouleté dceři zpívat ukolébavku na rozloučenou. V nemocnici Motol jsme s manželem stáli před rozhodnutím, které nám navždy změnilo život – darovat Aniččiny orgány, aby mohla žít jiná česká děti. Tato zkušenost nás roztrhala i spojila zároveň a já se ptám: Jak se dá žít dál, když vaše slunce zhasne?
Jmenuji se Ivana a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem musela pustit ruku své dvouleté dcery Aničky. V nemocničním pokoji, obklopená sestrami, které tiše zpívaly ‚Prší, prší‘, jsem čelila nejtěžšímu rozhodnutí svého života – darovat Aniččiny orgány jiným dětem. Tento příběh je o bolesti, lásce a odvaze, o které jsem netušila, že ji v sobě mám.
Radostná rodina z Brna čelila srdcervoucí tragédii, když jejich 14letého syna srazilo auto. Mladý chlapec, který snil o tom, že se stane lékařem, zanechal trvalý dopad tím, že zachránil několik životů prostřednictvím darování orgánů.
Když rodiče čtyřletého chlapce nechali svého syna u sousedů, netušili, že to bude naposledy, co ho uvidí živého. Další setkání proběhlo v dětské nemocnici v Praze, kde jeho statečnost zachránila život jinému dítěti.
