Jmenuji se Marie a jsem vdova s malou penzí. Moje dcera Ana mi v poslední době vyčítá, že jí nemohu pomoci tak jako její bohatí tchán a tchyně. V tomto příběhu odhaluji svou bolest, naději i otázky, které mě trápí.
Jmenuji se Radka a nikdy nezapomenu na ten Štědrý večer, kdy se rodinná večeře změnila v bitevní pole. Jeden koláč odhalil pravdu o našem přátelství, pýše a skrytých bolestech. Dodnes přemýšlím, jestli jsme si opravdu navzájem rozuměli, nebo jsme jen hráli divadlo.
Na vlastní svatbě jsem se musela postavit šepotu hostů a pohledům na prázdné stoly. Když jsem vzala mikrofon, rozhodla jsem se odhalit pravdu o rodinné nespravedlnosti a chudobě, kterou jsem roky skrývala. Můj proslov rozdělil rodinu, ale mně přinesl klid a sílu jít dál.
Jedno mrazivé prosincové ráno jsem na svém prahu našla obálku, která mi změnila život. V době, kdy jsem byla na pokraji zoufalství, mi někdo neznámý podal pomocnou ruku a připomněl mi, že dobro ještě nevymřelo. Toto je můj příběh o boji, rodinných konfliktech a malých zázracích, které nás drží nad vodou.
Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy naše dcera Eva přišla s radostnou zprávou o svatbě. Všechno se ale změnilo, když jsme zjistili, že rodina jejího snoubence Tomáše je na tom finančně velmi špatně. To, co mělo být nejšťastnějším obdobím našeho života, se proměnilo v sérii hádek, nedorozumění a nakonec v bolestné rozdělení.
Jsem Alena, matka tří dětí, která se snaží udržet rodinu pohromadě navzdory každodenním bojům s nedostatkem peněz, nepochopením a vlastní únavou. Příběh začíná dramatickým večerem, kdy se snažím připravit slavnostní večeři, ale místo vděčnosti čelím výčitkám a tichu. Skrze bolestné rozhovory a vnitřní monology odhaluji, jak těžké je být matkou v dnešním světě a jak snadno mohou být oběti rodičů přehlíženy.
Jsem Jaroslav, bývalý strojvedoucí, který po odchodu do důchodu čelí chudobě a samotě. Ze strachu, že zklamu svého syna Tomáše, skrývám před ním pravdu o svém životě a předstírám, že je vše v pořádku. Tato lež mě však stojí poslední zbytky štěstí a vede k dramatickému střetu mezi otcem a synem.
Jsem Jaroslav, důchodce z malého města, který se snaží přežít na mizerném důchodu. Můj syn Tomáš si myslí, že se mám dobře, ale já mu nechci přiznat, že si nemůžu dovolit ani pořádné jídlo. Každý den bojuji s pocitem studu, osamělosti a otázkou, jestli jsem jako otec selhal.
Jmenuji se Marie a celý život jsem byla učitelkou na základní škole v malém městě. Po smrti manžela jsem zůstala sama s dcerou Terezou, kterou jsem měla až ve 42 letech. Teď, když je dospělá, se za mě stydí, protože jí nemohu finančně pomoci tak jako její bohatí tchánovci.
Jednoho mrazivého rána jsem našla na rohožce před bytem obálku, která mi změnila život. V době, kdy jsem byla na dně a nevěděla, jak uživit syna, mi anonymní dárce poslal nejen peníze, ale i vzkaz plný naděje. Tento nečekaný dar rozvířil nejen naši domácnost, ale i celé sídliště a odhalil, jak moc si lidé v těžkých časech mohou pomáhat.
Jmenuji se Matěj a nikdy nezapomenu na den, kdy mi ve školní jídelně vzali oběd, protože jsem neměl zaplacené stravenky. Spolužáci se mi smáli a já se cítil menší než kdy dřív, ale moje babička Alena mi ukázala, že rodina a hrdost jsou silnější než jakákoliv ostuda. Tento příběh je o odvaze postavit se nespravedlnosti a o tom, jak jeden čin může změnit celý život.
Celý život jsem vyrůstal jen s mámou a babičkou v malém bytě na sídlišti v Ostravě. Táta o mně věděl, ale nikdy se neukázal, a máma o něm téměř nemluvila. Vždycky jsem cítil prázdné místo, které jsem se snažil zaplnit otázkami, vztekem i nadějí, že jednou najdu odpovědi.
