Celý život jsem dřela v Německu, abych mohla postavit krásný dům na Vysočině a žít tam se synem a jeho rodinou. Když jsem se konečně vrátila domů, zjistila jsem, že jejich sny jsou úplně jiné než ty moje. Zůstala jsem sama a ptám se: Pro koho jsem vlastně celý život obětovala?
Když se babička už nemohla o sebe postarat, obrátila jsem se na maminku pro radu. Její slova mě překvapila: „Zdělila jsi její dům; teď musíš zdědit i její péči.“
V srdci českého venkova se ocitla Jana uvězněná v životě, který určoval její manžel, Marek. Vyrůstala v konzervativní domácnosti, kde ji učili dávat rodinu na první místo, i když to znamenalo obětovat vlastní štěstí. Když se Marek rozhodl přestěhovat jejich životy na osamělou farmu, Jana a jejich syn Jakub museli čelit světu plnému nejistoty a samoty. Jak se snažili přizpůsobit, Janiny naděje na lepší budoucnost začaly blednout, což ji přinutilo čelit stínům své minulosti a realitě přítomnosti.
Takto se můj život dramaticky změnil. Vyrostla jsem ve velké rodině na českém venkově, kde nás lidé často označovali za dysfunkční. Bylo nás mnoho sourozenců, každý s vlastními problémy.
