Jedné lednové noci jsem se probudil na urgentním příjmu v Motolské nemocnici, bez jména, bez vzpomínek. Jana, zdravotní sestra, mě vzala k sobě domů, kde jsem se v její rodině snažil najít sám sebe uprostřed jejich vlastních problémů a tajemství. Když se mi začaly vracet střípky minulosti, musel jsem čelit pravdě, která mohla všechno zničit.
Jednoho mrazivého rána jsem našla opuštěné miminko u železničních kolejí a rozhodla se ho vychovat jako vlastní. Po čtvrtstoletí se však minulost mé dcery vrátila a rozbila naše poklidné životy. Musela jsem čelit svým největším strachům a rozhodnout, co znamená být skutečnou matkou.
Celý život jsem byl přesvědčený, že mi samota vyhovuje. Jenže když jsem potkal Hanu, všechno se změnilo a já musel přehodnotit, co vlastně znamená být šťastný. Tohle je příběh o tom, že nikdy není pozdě začít znovu.
Všechno začalo jedním večerem, kdy jsem si uvědomila, že ztrácím samu sebe kvůli lásce, která mě dusila. Sdílím příběh o tom, jak jsem se nechala pohltit vztahem s Petrem, ignorovala rady své babičky a zapomněla na vlastní hranice. Nakonec jsem pochopila, že skutečná láska začíná respektem k sobě samé a odvahou odejít, když je to potřeba.
