Jmenuji se Lucie a můj život se obrátil vzhůru nohama, když můj manžel Tomáš začal trvat na tom, abych vyhodila svou maminku z našeho bytu. Každý den jsem byla rozpolcená mezi láskou k matce a tlakem ze strany manžela. Nakonec jsem musela čelit rozhodnutí, které mě poznamenalo na celý život.
Jmenuji se Klára a právě stojím před rozhodnutím, které může ovlivnit celý můj život. S manželem Tomášem hledáme první společné bydlení, ale jeho matka, paní Novotná, má své vlastní představy. Musím najít odvahu postavit se za naše štěstí, i když to znamená riskovat rodinný klid.
Jmenuji se Petra a po rozvodu jsem hledala nový začátek pro sebe a svou desetiletou dceru Míšu. Když už jsem byla rozhodnutá koupit byt, stála jsem před rozhodnutím, které mohlo změnit náš život. Nakonec to byla právě Míša, kdo mi otevřel oči a zabránil velké chybě.
Začínám svůj příběh hádkou s mámou, která mi vyčítá, že jsme na tom finančně špatně, protože jsme se rozhodli mít děti. Popisuji každodenní boj o přežití v drahém nájmu v Praze, kde nám rodiče odmítají pomoci, i když by mohli. Vše se zamotává v rodinných konfliktech, pocitech viny a otázkách, co vlastně znamená být rodina.
Jmenuji se Klára a poslední měsíce mého života se změnily v nekonečný boj mezi láskou k rodině a touhou po klidu. Svatba mé sestry Jitky, společné bydlení v malém bytě a babiččina bolestná samota mě nutí přehodnocovat, co vlastně znamená domov. Každý den se snažím najít řešení, které by nikoho nezranilo, ale čím víc se snažím, tím víc se vše zamotává.
Můj otec mi vždy radil: „Žít s rodinou svého partnera může být složitější, než si myslíš.“ Já to bral na lehkou váhu, jistý svou schopností se přizpůsobit a komunikovat. Zpočátku šlo vše hladce a dokonce jsem si vytvořil blízký vztah s mým tchánem, Karlem. Ale po jeho smrti se dynamika dramaticky změnila. Od té doby uplynul rok a výzvy jen narůstají.
V naší domácnosti, kterou tvoří má žena, naši dva synové a já, je myšlenka žít s mým tchánem neustálým zdrojem napětí. Minulé zkušenosti se sdílením domova s ním nebyly příjemné a představa opakování této kapitoly je děsivá.
S měnícími se rodinnými dynamikami stojím před těžkým rozhodnutím přestěhovat se do sdíleného prostoru v našem domě. Potřebuji radu, zda je to správný krok.
Z empatie jsem přivítala svého tchána v našem domě poté, co jeho podnikání zkrachovalo a on zůstal bez střechy nad hlavou. Netušila jsem, že toto rozhodnutí rozplete strukturu našeho rodinného života.
Hledám radu, jak zvládnout složitou rodinnou situaci zahrnující nedávný rozvod mého bratra, naše společné bydlení a rostoucí pocit izolace naší matky.
Dovolila jsem své dceři a jejímu manželovi, aby se nastěhovali do mého domu, když procházeli těžkým obdobím, ale začali si určovat vlastní pravidla. To nebudu tolerovat, protože je to můj dům, a věci se budou dělat po mém. Moje dcera se rozhodla vdát se před dokončením vysoké školy. Snažila jsem se ji přesvědčit, aby nedělala tak unáhlené rozhodnutí, říkala jsem jí, že
Moje dcera má 27 let. Můj syn má 31 let. Miluji své děti nade vše na světě a vždy jsem se snažila zajistit, aby měly jídlo, oblečení a vše, co potřebovaly. Spolu s manželem jsme jim poskytli dobré vzdělání a snažili se je vychovat jako poctivé lidi. Nikdy jsme na ně nekřičeli, nenutili je studovat ani je netrestali. Myslela jsem si
