Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy jsme s manželem Petrem přivedli domů malého Tomáška. Věřili jsme, že mu dáváme nový domov, ale brzy jsme zjistili, že za jeho příběhem se skrývá mnohem temnější pravda. Musela jsem se rozhodnout, jestli budu mlčet, nebo bojovat za spravedlnost – i když to znamenalo rozbít vlastní rodinu.
Jednoho mrazivého rána jsem našla opuštěné miminko u železničních kolejí a rozhodla se ho vychovat jako vlastní. Po čtvrtstoletí se však minulost mé dcery vrátila a rozbila naše poklidné životy. Musela jsem čelit svým největším strachům a rozhodnout, co znamená být skutečnou matkou.
Jmenuji se Honza a celý život jsem prožil v dětských domovech, kde jsem se naučil nevěřit nikomu. Po bolestném odmítnutí jedné rodiny jsem už ztratil naději, že někdy najdu skutečný domov. Ale pak přišli Petr a Martina a všechno se změnilo – i když cesta k důvěře byla dlouhá a plná bolesti.
Jmenuji se Jana a s manželem Tomášem jsme roky bojovali o adopci dvou sester z dětského domova v Ostravě. Prošli jsme nekonečným čekáním, byrokracií a rodinnými konflikty, které nás málem zlomily. Nakonec jsme ale pochopili, co znamená skutečně bojovat za lásku a rodinu.
Celý život jsem se cítila jako cizinec ve vlastní rodině. Moje nejistota a pocit odlišnosti mě pronásledovaly od dětství až do dospělosti, kdy mi máma konečně řekla pravdu. Ten okamžik změnil nejen můj pohled na sebe samu, ale i celý náš rodinný příběh.
Celý život jsem se cítila cizí ve vlastní rodině, přesvědčená, že sem nepatřím. Moje nejistota a odlišnost mě pronásledovaly až do chvíle, kdy mi maminka konečně prozradila pravdu. Teprve tehdy jsem pochopila, jak hluboké rány může způsobit mlčení a jak těžké je najít sama sebe.
Celý život jsem žil v přesvědčení, že jsem obyčejný kluk z malého města na Vysočině. Až jednoho deštivého večera jsem náhodou objevil dopis, který mi navždy změnil život. Moje pátrání po pravdě roztrhalo naši rodinu a donutilo mě čelit otázce, co vlastně znamená být synem.
Jmenuji se Klára a už pět let se s manželem Martinem snažíme o dítě. Lékaři mi opakovaně říkali, že šance jsou mizivé, ale já jsem se nikdy nevzdala naděje. Jednoho dne se však všechno změnilo, když jsme našli dítě – ale úplně jinak, než jsme si kdy představovali.
Jmenuji se Markéta a celý život jsem toužila po skutečné rodině. Můj příběh začíná jedním vánočním dopisem, který změnil všechno. Sdílím s vámi svou cestu plnou bolesti, naděje a lásky, která mi nakonec dala domov.
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy bych nevěřila, že jeden dopis může převrátit celý můj život naruby. S manželem Petrem jsme adoptovali malou Aničku z dětského domova v Brně, ale rok po jejím příchodu se objevila minulost, kterou jsme si nedokázali představit. Tento příběh je o lásce, strachu, rodinných tajemstvích a o tom, jak těžké je někdy najít odvahu čelit pravdě.
Celý život jsem žila v přesvědčení, že jsem Češka, dcera Marie a Karla Novotných z Pardubic. Až v pětašedesáti jsem při hledání rodinných kořenů odhalila šokující pravdu: byla jsem adoptovaná a moje skutečné kořeny sahají do romské komunity. Tato pravda mi převrátila svět naruby a přinutila mě přehodnotit celý svůj život.
V srdci České republiky přivítala rodina Novákových malou Annu z Ukrajiny s otevřenou náručí. Jejich cesta plná lásky a naděje se nečekaně změnila, když po roce obdrželi tajemný dopis, který změnil vše. Tento příběh, připomínající příběh o hvězdici, kde každý čin může mít významný dopad, se rozvíjí do vyprávění o nečekaných výzvách a odolnosti lidského ducha.
