Trpělivost Růženy došla, a rozhodla se, že je čas, aby se její příživní příbuzní odstěhovali. Právě odešla do důchodu, ale vzala si nějaký čas navíc, aby se s touto situací vypořádala.
Jako důchodkyně je pro mě klíčové držet se měsíčního rozpočtu. Nemohu si dovolit utrácet příliš mnoho, vzhledem k výši důchodů, a ráda bych měla úspory na léky a nečekané výdaje. Na tento životní styl jsem si zvykla a nerada utrácím hodně, zejména hotovost. Ale někdy musíme přesto utrácet. Na
Viděná nebo neviděná, ví o každém detailu našeho vztahu. Martin, „její opora a důvěrník,“ jak ho nazývá, jí podává podrobné zprávy. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím.
Když František, veterán z druhé světové války, oslavil své 100. narozeniny, jeho sousedé uspořádali překvapivou oslavu, aby oslavili jeho významné jubileum a ukázali mu, že je milován a nezapomenut. František byl hluboce dojat nečekaným projevem lásky a podpory.
Poslední dobou mám obrovské obavy, že se budu muset starat o svou tchyni místo toho, abych se soustředila na svou vlastní rodinu a výchovu svého pětiletého syna. Každý den se moje úzkost zvyšuje. Dokonce jsem si všimla, že jsem zhubla a moje vlasy řídnou. Myslím, že moje tělo reaguje na stres. Jde o to, že moje máma byla kdysi pečovatelkou o staré lidi.
Nedávno jsme jeli na dovolenou: já s mým manželem Jakubem a Adam s jeho novou přítelkyní. Nikdo si nevšiml, jak těžké pro mě bylo být poblíž Adama. Proč? Protože ho miluji už roky. Chodili jsme na stejnou střední školu, ale já byla o tři roky mladší. Přirozeně si mě Adam tehdy nevšímal.
Když naše dcery dospěly, mysleli jsme si s manželem, že si konečně můžeme oddechnout. Měli jsme dvě dcery, které jsme museli podporovat, a bylo to těžké. Oba jsme pracovali v továrně a vydělávali velmi málo, takže jsme museli šetřit na všem. Byla jsem hrdá, že mé děti chodily do školy, která nebyla horší než školy dětí bohatých rodičů. Obětovali jsme vše, aby naše dcery měly, co potřebovaly.
Všechno se zdálo být v pořádku, dokud jsme se nerozhodli udělat dobrý skutek. Samozřejmě to skončilo špatně pro mě i mého manžela. Honza se pohádal se svým bratrem a rodiči, a moje tchyně mě nyní vidí jako nejhorší a nejvíce vypočítavou osobu. Už nikdy nebudu míchat rodinu s podnikáním! Máme dva byty, a jeden je
Anna Nováková se otevřeně podělila o svůj hluboký zármutek a frustraci po tragické smrti Tomáše Černého, vyjadřujíc svou bolest nad rostoucím počtem incidentů policejního násilí.
Nikdy jsem nevěřil na ty hloupé pověry a předsudky. Nicméně, v poslední době můj pohled na tuto záležitost není tak jednoznačný. Upřímně řečeno, cítím se zklamaný.
I když uvařím jídlo ráno, můj manžel ho večer nesní. Jí pouze čerstvá, horká jídla. Musím vstávat o hodinu dříve, abych mu připravila snídani a vymyslela něco na oběd. Večeři vařím hned po příchodu z práce. Mimochodem, na oběd mu nestačí sendvič; vyžaduje plnohodnotné jídlo. Ráno musím smažit řízky, péct kuře. Existuje z této situace cesta ven?
Upřímně řečeno, já a moje dcera Klára jsme nikdy neměly zvlášť blízký vztah. Od dětství byla Klára velmi uzavřená a já nikdy nenašla čas překlenout mezi námi vzniklou propast, abych ji přiměla otevřít se a mluvit se mnou. Vždycky jsem pracovala, snažila se zajistit nám oběma šťastný život. Její otec nás opustil, když
