Jmenuji se Jana Novotná a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset své dvouleté dceři zpívat ukolébavku na rozloučenou. V nemocnici Motol jsme s manželem stáli před rozhodnutím, které nám navždy změnilo život – darovat Aniččiny orgány, aby mohla žít jiná česká děti. Tato zkušenost nás roztrhala i spojila zároveň a já se ptám: Jak se dá žít dál, když vaše slunce zhasne?
Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy mi lékař oznámil, že čekám trojčata. Můj život se obrátil vzhůru nohama, když mi doporučili jedno dítě nechat odejít kvůli mému slabému srdci. Přesto jsem se rozhodla bojovat za všechny své děti, i když jsem tím riskovala vlastní život.
Pracuji jako zdravotní sestra na neurologické rehabilitaci v Brně. Dnes jsem musela čelit těžké situaci, kdy si pro pacienta nikdo z rodiny nepřišel. V příběhu popisuji nejen boj o důstojnost pacienta, ale i vlastní vnitřní konflikt a otázky, které si kladu o lidské blízkosti a odpovědnosti.
Po dlouhém dni v nemocnici jsem se těšil domů, ale osud měl jiné plány. Rozhodnutí, které jsem učinil jako lékař, mě přivedlo k noci plné lítosti a smutku. Jak se s tím vyrovnám a co to znamená pro mou budoucnost?
