Martin drží zášť už od dětství. Když byl dítě, bylo to do jisté míry pochopitelné, ale teď, jako dospělý, se stále nedokáže pustit. Od obviňování chodníku, když zakopl, až po odmítání mluvit s našimi rodiči, jeho chování je stále více matoucí a bolestivé.
Můj snoubenec, Pavel, je rozpolcený mezi tím, aby mě podpořil, a tím, aby vyhověl své matce. Všechny naše hádky se teď točí kolem svatby… a já jsem odhodlaná to zrušit.
Ačkoliv jejich vztah málokdy zažíval hádky, Madlenka už dlouho cítila neklid a nespokojenost se životem. Karel byl stále častěji na služebních cestách, což ji přimělo zpochybňovat stabilitu jejich manželství.
Soustředila jsem se na práci v rodinném knihkupectví, abych se nepřetěžovala. Pak jsme obchod zrekonstruovali a na oslavu uspořádali rodiče večírek a pozvali přátele. Tehdy jsem ho potkala.
Hana věřila, že našla svou spřízněnou duši v Jakubovi, který jí sliboval budoucnost plnou lásky a dětí. Když však odhalila jeho skutečné úmysly, rozhodla se vzít věci do vlastních rukou a odhalit jeho podvod všem kolem nich.
Rozhodli se uspořádat velký banket a vybrali si restauraci, kde jsem pracovala jako recepční. Byla to příležitost posílit naše vztahy, ale moje tchyně byla velmi náročná.
Po práci jsem se chtěla co nejrychleji dostat domů, ale na poslední chvíli jsem se rozhodla zastavit u své kamarádky Lenky. Lenka a já jsme kamarádky už od střední školy. Byla vdaná, ale už rok je rozvedená. Moje kamarádka procházela velmi těžkým obdobím. Když trpěla, byla jsem tam, abych ji podpořila. Částečně díky mně se moje kamarádka dokázala
Po deseti letech manželství jsem se konečně osvobodila od stereotypů, které mi vštípily moje matka, babička a tchyně o tom, jak být dokonalou manželkou. Tou, která pracuje, stará se o děti, udržuje dům v dokonalém pořádku, vaří lahodná jídla a zajišťuje, aby její manžel byl vždy dobře oblečený, dobře najedený a šťastný. Můj manžel Petr to ani neocenil; bral to všechno jako samozřejmost.
„Tchyně nám darovala dům k naší svatbě, můžete tomu uvěřit?“ řekla osmadvacetiletá Aria. „No, technicky vzato ho darovala svému synovi, ale stejně! Bylo to úplné překvapení; neměli jsme tušení, že se to stane. Věděli jsme, že má další dům, který zdědila, ale nikdy jsme nepřemýšleli o tom, že bychom se tam přestěhovali. Celá situace nabrala nečekaný směr…“
V té době bylo jeho dceři 7 let a jeho synovi 10 let. Děti často navštěvovaly náš domov o víkendech, ale jejich přítomnost mě vždycky znepokojovala.
Zuzana trvá na tom, že jim dám jeden ze svých domů, protože mi dali vnouče. Ve skutečnosti vlastním dva domy. V jednom z nich bydlím.
Matka Adama, Naďa, byla vždy plná energie a odhodlání. Po odchodu do důchodu si nejprve užívala zaslouženého odpočinku, ale brzy se vrhla do nového podnikání, které s sebou stáhlo celou rodinu.
