Proč? Je to jednoduché: moji rodiče byli příliš zaneprázdněni svými vlastními životy. Neměli na mě čas. Trávila jsem hodně času s babičkou a dalšími příbuznými. Opravdu mi chyběla blízká rodina.
Můj příběh může znít povědomě těm, kteří zažili zradu, ale zvrat v mém příběhu ho odlišuje. Vdala jsem se za muže, kterému bylo 38 let, zatímco jsem byla ve třetím ročníku vysoké školy. Byl profesorem, i když ne na mé univerzitě. Seznámil nás společný přítel, který mě od začátku varoval: buď s ním opatrná.
Žili jsme v domě, který potřeboval opravy, ale měli jsme finanční problémy a nemohli jsme si dovolit ho opravit. Ve dvaceti jsem se vdala a opustila své malé město.
I v dnešním moderním světě se některé situace zdají jako návrat do feudálních časů. To byl případ Aleny. Její rodina byla malá: matka, starší sestra a ona sama. Život byl těžký, ale zvládaly to. Alena měla štěstí, když potkala laskavého a ambiciózního muže jménem Pavel. Nicméně Alena musela neustále vymýšlet způsoby, jak pomoci své rodině, často na úkor svého vlastního štěstí a štěstí svého manžela.
Pokud si můj syn vybral tak potřebnou a nešťastnou snoubenku, měl by si své problémy řešit sám. Týden před svatbou mi přinesla nějaké papíry a začala dělat návrhy.
Absolvovala jsem vysokou školu a nečekaně získala práci v renomované firmě. Naučila jsem se tam všechno a postupně jsem stoupala po kariérním žebříčku. Petr také nastoupil do firmy přibližně ve stejnou dobu.
Porod je jedním z nejnáročnějších zážitků, kterými může žena projít, a očekávala jsem, že můj manžel bude mou oporou. Místo toho mě kritizoval za to, jak jsem zvládala bolest. Rozhodla jsem se mu ukázat, co je skutečná síla, a vyžádat si respekt, který si zasloužím.
Ale věřím, že když někdo udělá chybu a je mu odpuštěno, zopakuje ji. Koneckonců, lidé se málokdy mění.
Poprvé od chvíle, kdy se její syn Jakub zamiloval do svobodné kamarádky své ženy a opustil svou rodinu, musela paní Eliška prosit svou bývalou snachu, Lenku, aby jí dovolila vidět své vnoučata. Možná by paní Eliška našla smysl života v cestování nebo nečekaném vztahu, kdyby své vnoučata milovala o něco méně. Nicméně se stalo, že
Někdy je to jen s náhodným spolucestujícím, že můžete probrat vše, co nemůžete říct nikomu jinému. Vylijete si duši a mluvíte o tom, co leží uvnitř.
Jan a já jsme spolu byli 40 let… Ale teď se rozvádíme. Je mi 64 a Janovi 70. Myslela jsem si, že nám to klape… Na Silvestra naše děti, jako obvykle, přivezly svého psa a šly slavit. Jan řekl, že když je tolik volných dnů a on se nudí, chce navštívit hroby svých rodičů a
Dokonce jsme zvažovali IVF, protože to prostě nešlo. Ale o rok a půl později se narodila naše dcera. Konečně jsem se cítila uvolněná—splnila jsem svůj hlavní úkol!
