Už při prvním kroku do Petrova bytu jsem cítila, že mě jeho rodina nikdy nepřijme. Bojovala jsem s jejich chladnými pohledy a nevyřčenými očekáváními, zatímco jsem se snažila dokázat, že naše láska je silnější než předsudky. Toto je moje zpověď o bolesti, naději a boji se sociálními rozdíly v české společnosti.
Jmenuji se Karel Novotný a nikdy bych nevěřil, že mě obyčejný hluk od sousedů přivede až na policejní stanici. Můj příběh je o tom, jak se člověk může cítit zcela bezmocný ve vlastním domově, když ho nikdo neposlouchá. Moje snaha najít klid skončila tam, kde jsem to nejméně čekal – v cele předběžného zadržení.
Jednoho deštivého večera jsem si v zapadlé pražské hospodě přisedl k osamělé paní Květě. Z obyčejné večeře se stalo setkání, které mi obrátilo život naruby a donutilo mě přemýšlet o samotě, rodině a lidské blízkosti. Příběh o tom, jak jedno rozhodnutí může změnit nejen vás, ale i svět kolem.
Včera večer jsem seděla s rodinou u stolu, když se naši sousedé vrátili domů s taškami plnými drahých pochoutek. Nabídla jsem jim, aby se k nám připojili, ale odmítli a zavřeli se ve svém bytě. Celý večer jsem přemýšlela, proč je mezi námi taková propast a jestli se s tím dá vůbec něco dělat.
Jmenuji se Jaroslav a jednoho dne se mi život obrátil vzhůru nohama, když jsem prodal výherní los za 70 milionů korun v mém malém obchodě v Pardubicích. Místo radosti mě ale čekaly rodinné hádky, závist sousedů a těžké rozhodování, komu vlastně štěstí přeje. Přesto jsem se snažil najít cestu, jak zůstat člověkem a neztratit to nejcennější – rodinu.
