Každý měsíc utrácím značnou částku za péči po škole, protože moje matka odmítá pomáhat s mými dětmi. Ale to je její volba. Po porodu se však věci nečekaně změnily.
Nora je přetížená neustálými pokusy své tchyně pomáhat. Navzdory dobrým úmyslům je tato pomoc spíše břemenem než požehnáním, což vede k narůstajícímu stresu a napětí v rodině.
Někteří lidé mají talent na to, aby se objevili nepozvaní a narušili vaše plány. Tady je můj příběh o tom, jak jsem se vypořádal s příbuznými, kteří se nikdy nezeptali, než vtrhli dovnitř.
Když jsme šli na úřad pro doklady, mladý úředník se na mě podíval a řekl: „Nezpracováváme žádosti od chův. Matka musí přijít!“ Cítila jsem vlnu rozpaků a frustrace.
Děti jsou nepopiratelně balíčky radosti, které přinášejí světlo a smích do našich životů svými nevinnými úsměvy a hravými kousky. Ale někdy narazíte na malé, kteří jako by měli starou duši, vyzařující moudrost a chování svých prarodičů. Pojďme prozkoumat kouzelný svět těchto malých špuntů, kteří nám připomínají naše milované starší.
V té době bylo jeho dceři 7 let a jeho synovi 10 let. Děti často navštěvovaly náš domov o víkendech, ale jejich přítomnost mě vždycky znervózňovala.
Před dvěma lety jsme s manželem udělali poměrně impulzivní rozhodnutí, kterého nyní hluboce litujeme. Všechno to začalo, když můj manžel dostal povýšení a já, následujíc svůj instinkt, navrhla, abychom si vzali hypotéku. Po léta, ještě před narozením našich dvou dětí, z nichž nejstarší nedávno oslavilo 15 let, jsme bydleli v pronájmu. Nyní se potýkáme s důsledky tohoto rozhodnutí.
Jsem svobodná matka vychovávající dva syny. Žijeme v malém dvoupokojovém bytě. Je nesmírně náročné uživit sebe a své dvě děti. Moji rodiče nám trochu pomáhají, ale stále to nestačí.
Po deseti letech manželství jsem se konečně osvobodila od stereotypů, které mi vštípily moje matka, babička a tchyně o tom, jak být dokonalou manželkou. Tou, která pracuje, stará se o děti, udržuje dům v dokonalém pořádku, vaří lahodná jídla a zajišťuje, aby její manžel byl vždy dobře oblečený, dobře najedený a šťastný. Můj manžel Petr to ani neocenil; bral to všechno jako samozřejmost.
V té době bylo jeho dceři 7 let a jeho synovi 10 let. Děti často navštěvovaly náš domov o víkendech, ale jejich přítomnost mě vždycky znepokojovala.
„Už s nimi nemůžu být! Neposlouchají mě, dům je v nepořádku a jejich hračky jsou rozházené všude. Řekla jsem jim, aby nechodili k oknům, ale…“
Všechny narozeniny a svátky se vždy slaví u našich rodičů doma. Maminka připravuje veškeré jídlo. Maminka také dává jídlo Adamovi a Daniele, aby si ho vzali domů.
