„Moje Snacha Nepotřebuje Nikoho, Ani Vlastní Dítě“
Zpočátku jsem si myslela, že je to jen moje představivost, ale časem jsem si uvědomila, že není. Možná si myslíte, že přeháním, ale pravda je mnohem znepokojivější.
Zpočátku jsem si myslela, že je to jen moje představivost, ale časem jsem si uvědomila, že není. Možná si myslíte, že přeháním, ale pravda je mnohem znepokojivější.
Mnoho mých přátel se svěřilo, že jejich děti se po návštěvě u prarodičů stávají úplně rozmazlenými a nezvladatelnými. Často jsem přemýšlela, proč se to děje, dokud jsem to nezažila na vlastní kůži.
Ztratila jsem schopnost se spojit s vlastní dcerou. Každý rozhovor mi připadá, jako bych mluvila s někým jiným, protože stále více napodobuje své tchány. Není divu, vzhledem k tomu, že její tchánové zasvětili svůj život svému synovi a nyní dělají vše pro jeho rodinu. Mám na to úplně jiný pohled. Vychovala jsem svou dceru k nezávislosti, ale teď ode mě očekává, že budu financovat její životní styl.
V minulosti jsme měli drobné neshody, ale nic vážného. Všechno se však nedávno změnilo. Těhotenství mé snachy vedlo k významným nedorozuměním. Brzy by se věci mohly ještě zhoršit.
Aniččin nevlastní bratr, Jakub, je syn její matky z druhého manželství. Jejich matka opustila Aniččina otce krátce po jejím narození. Anička nikdy nepoznala svého biologického otce ani jeho rodinu. Nyní se objevila nová rodinná požadavek.
Snacha často zůstává pro tchyni cizinkou. Během 12 let manželství s Honzou jsem se nikdy nesnažila získat schválení jeho matky. Je smutné, že teď neschvaluje ani naši dceru. Honza a já jsme se seznámili během druhého ročníku na vysoké škole. Byli jsme mladí, bezstarostní a bez peněz. Během našeho vztahu jsme si uvědomili
Jejich manželství skončilo rozvodem po deseti bouřlivých letech, což podle mého názoru bylo dlouho pro tak nešťastný svazek. Bývalý manžel mé dcery zůstal obtížnou přítomností v našich životech.
Začal si mě všímat až po rozvodu. Teď se chce sblížit a diví se, proč komunikujeme jako cizinci, i když je to jeho vlastní vina.
„Prostorný třípokojový byt v srdci města, potraviny doručované až ke dveřím. Nemusíš se starat o to, jak vyjít s penězi nebo se stresovat nad dalším jídlem. Ale někdy ani ty nejlepší úmysly nemohou zaplnit prázdnotu uvnitř.“
Moje sousedka, paní Nováková, je 69 let stará. Žije sama, takže ji občas navštěvuji a přinesu něco k čaji. Máme krásné rozhovory; je velmi příjemná a ráda vypráví o svých cestách. Nicméně se snaží vyhýbat diskusím o své rodině. Ale jednoho dne se rozhodla otevřít a povědět mi o svém dospělém synovi, se kterým vůbec nekomunikuje. Začnu
– Odpověděla jsem, že nikdo nemyslí na mě ani na mé dítě. Určitě ne ona. Jen zatěžuje svého syna svými problémy.
Byla vždy roztržitá, nepozorná, s mastnými vlasy a špinavými botami, a nikdy jsem ji neměla ráda. Na rozdíl od ostatních dívek se chovala úplně jinak.