Můj otec zemřel, když mi bylo 16 let, a mému bratrovi bylo 24. Před svou smrtí požádal mého bratra, aby se o mě postaral. Po otcově smrti můj bratr zmizel z mého života. Nyní, po letech, se chce znovu spojit a nastěhovat se ke mně. Jsem rozpolcená a nevím, co dělat.
Život nám často přináší nečekané výzvy, a to někdy v okamžicích, kdy je nejméně očekáváme. Po léta jsem žil sám ve městě, zatímco můj otec zůstal v našem venkovském rodném městě. Všechno se zdálo být v pořádku, dokud moje matka nezemřela. Můj otec nemohl zůstat sám a já si myslel, že přivést ho k sobě bude nejlepší řešení. Ale realita byla mnohem náročnější, než jsem očekával.
Měl jsem vlastní byt a prestižní práci. Ženy se ke mně hrnuly, protože jsem byl typický „žádaný mládenec“. Nezávazné vztahy mi vyhovovaly, nebo jsem si to alespoň myslel.
Čekala mě tvrdá lekce… Když se ohlížím zpět na svou minulost, přemýšlím, zda jsem byla dobrá matka, nebo zda jsem udělala chyby, za které nyní draze platím. Celý svůj život jsem věnovala svým dětem. Vychovávala jsem je sama poté, co můj manžel zemřel, když bylo našemu synovi pouhé dva měsíce a my už vychovávali naši nejstarší dceru. Pracovala jsem neúnavně. Ale nikdy
„Aspoň jednou týdně, v sobotu, by mohli uklidit, aby byl dům v neděli čistý,“ říká zlomená paní Nováková. „Nikdy jsem neviděla takový nepořádek. Je to méně než rok a už to ani nepoznávám. Podlahy asi nebyly vytřeny od doby, co se nastěhovali, koupelna nikdy nebyla vyčištěna a…“
Není to tak, že by se chovala iracionálně. Jednoduše naznačuje, že nám jde jen o její peníze a nic jiného. Proto s námi máma odmítá komunikovat.
Všichni moji přátelé mi říkali, že je to špatný nápad a že bych neměla tak často pomáhat svým dospělým dětem. Přesto jsem cítila, že je to nutné. Když mě dcera požádala, abych se na týden nastěhovala a postarala se o vnuka, zatímco se bude učit na zkoušky, souhlasila jsem bez váhání. Ukázalo se, že potřebují pomoc s víc než jen s dítětem.
Lenka má tři děti, které už dávno opustily rodinný domov. Její nejstarší syn žije se svou rodinou v zahraničí. Odešel velmi mladý a od té doby svou matku neviděl. Zůstaly jen fotografie, dopisy a přání k svátkům. Lenka vše pečlivě uchovává a často, zejména v zimních večerech, si je prohlíží a čte. „Synu, tolik nám chybíš…“
Po bouřlivé konverzaci s mou bývalou tchyní jsem si uvědomila hloubku jejího opovržení. Řekla mi, že jsem měla zvážit, jak zajistím své děti, než jsem je přivedla na svět.
Matka nebyla nadšená z partnerky svého syna, ale protože ji miloval, přijala jeho rozhodnutí a nezasahovala do jejich vztahu. Věřila, že její domov by měl být místem respektu a harmonie, ale situace se zhoršila.
Když jsem vyrůstala, nikdy jsem nepoznala svého otce. Máma mě měla ve svých pozdních třiceti letech, když už nevěřila, že najde lásku nebo se vdá. Ale život má své překvapení. Když mi bylo 8, do života mé mámy vstoupil muž. Tehdy jsem nechápala, co se děje. Ale o několik let později jsem objevila bolestivou pravdu: můj otčím mě prostě nechtěl mít kolem sebe.
Můj manžel a já jsme se přestěhovali daleko od našich rodin. Přišli jsme do stejného města na vysokou školu z různých částí země. Zůstali jsme tam. A kvůli jedné události jsem konečně pochopila, proč lidé říkali, že vzdálenost je lepší.
