Lída Mluví o Své Dceři: „Nenutila Jsem Ji, Aby se Vdala. Nenutila Jsem Ji, Aby Měla Dítě, Takže To Musí Zvládnout Sama“
Kolik jí vlastně je? Tak mladá, proč ten spěch? A proč mít hned děti? Poslouchal mě někdo? Ani Jana ne.
Kolik jí vlastně je? Tak mladá, proč ten spěch? A proč mít hned děti? Poslouchal mě někdo? Ani Jana ne.
Myslela jsem si, že vím lépe, jak vyřešit manželské problémy své dcery, ale mýlila jsem se. Teď jsem zůstala izolovaná a se zlomeným srdcem.
Dokud mému synovi Jakubovi nebylo 27 let, žili jsme spolu jen my dva. Občas si domů přivedl přítelkyně. Několikrát to dokonce vypadalo, že se blíží svatba, ale vždy to skončilo rozchodem. Jakub vždy hledal vážný a silný vztah. Ale žádná z těchto dívek v to nevěřila. Poslední přítelkyně přímo řekla, že nemá v úmyslu žít s maminčiným mazánkem. Pro mě
Táta nezvládl její ztrátu, a tak se uchýlil k alkoholu. Musel jsem se o sebe postarat sám. Neměli jsme jídlo. Neměl jsem čisté oblečení.
Bylo mi teprve 23 let, když mě opustil můj manžel, a nechal mě samotnou vychovávat našeho malého syna, Jakuba. Jakubovi byly tehdy jen tři roky. Můj manžel odešel, protože nezvládal rodinné povinnosti – raději utrácel peníze za sebe a svou novou přítelkyni než za nás. Nyní, po letech, je můj vztah s Jakubem napjatý a jednoduchá žádost k mé snaše vedla k obviněním, že se snažím zničit jejich rodinu.
Můj manžel a já se neustále hádáme o našem zeti. Problém je, že manžel naší dcery je líný. Už rok pracuje na částečný úvazek a nemá stabilní práci. Ukazuje se, že naše dcera vychovává dvě děti a podporuje rodinu sama. Momentálně je na mateřské dovolené, takže nemůže pracovat na plný úvazek. Rozhodla jsem se, že jí pomůžu jen tehdy, když ho opustí.
Možná by bylo lepší, kdyby nebylo tolik nemovitostí, protože každý domov mi připomínal mé nedávno zesnulé rodiče, bratra a babičku. Moji rodiče byli rozvedení.
Je nepopiratelné, že je to jejich přímá odpovědnost. Ale jak roky plynou, lidé se stávají stále více nezávislými. A v určitém okamžiku se musí postarat sami o sebe.
Mám sestru, Annu, která je o sedm let starší než já. Má tři děti, ale není nejlepší matkou. Nechala své děti u mě.
Její telefonáty mi už nepřinášejí radost. Když jí dáme vše, o co požádá, zase zmizí. A pak jí na mně ani na mém manželovi nezáleží. Nezáleží jí.
Představte si, že se cítíte hluboce emocionálně a zamilovaně. Když jsem byl mladý, moje matka a tety mě přesvědčily, že jsem velmi emocionální a romantický. Nevím, jestli je to jen můj pocit, nebo jestli to tak cítí i ostatní.
Jsem frustrovaná jak z mého manžela, tak z jeho matky, protože ho vychovala v přesvědčení, že výchova dětí je výhradně odpovědností matky. Používá její slova k ospravedlnění svého nezájmu a ona ho podporuje, litujíc ho za to, že má tak ‚obtížnou‘ manželku. Naše dcera, Anička, má šest let a chodí do první třídy.