– Můj manžel trpí silnými bolestmi zad a já jsem také vyčerpaná – to vše proto, že jsme se rozhodli uklidit naši zanedbanou zahradu! – sdílí dvaašedesátiletá paní Alena. – Naše zahrada byla roky zarostlá a neudržovaná; prostě jsme na to neměli čas… Letos jsme se rozhodli s tím něco udělat, a teď za to platíme cenu.
Vždy jsem se ke své budoucí tchyni chovala s respektem, ale od začátku mě neměla ráda. Snažila jsem se držet odstup a nikdy jsme si nebyly blízké. Šest měsíců po nastěhování k Petrovi jsem zjistila, že jsem těhotná. Rozhodli jsme se vzít a o svatbě jsme rodinám řekli až po podání žádosti o oddací list.
S manželem jsme manželé už 4 roky a máme malého syna. Dlouho jsme žili s jeho matkou. Nedávno jsme se odstěhovali, protože společné bydlení se stalo nesnesitelným. Po 4 roky jsme se neustále hádali jen kvůli jeho matce, která si každý měsíc našla důvod k hádce. Například – nedostatek pozornosti.
Moje tchyně je ztělesněním obtížné osoby. Je jako Ijáček ze starých pohádek o Medvídkovi Pú – vždy nešťastná, pomalá a neustále unavená. Nechápu, proč ji musím snášet, když má i jiné děti.
Moje matka mě vždy varovala, že žít s rodinou mého manžela může být recept na katastrofu. Myslela jsem si, že to zvládnu, ale mýlila jsem se. Navzdory mým nejlepším snahám se věci zhoršily poté, co zemřel můj tchán. Tady je můj příběh o tom, jak se vše rozpadlo.
Chce být mojí kamarádkou, neustále mi volá. Ale nemohu zapomenout, jak mě před třemi lety vyhodila s mým dítětem.
Dům působil chladněji než svěží podzimní vzduch venku, přestože slunce jasně svítilo. Moje vnučka a já jsme čekaly, až moje dcera přinese peníze na její nový zimní kabát.
Nedávno nás navštívil sociální pracovník. Řekl, že obdrželi hlášení o zanedbávání našich dětí a potřebují zkontrolovat naše životní podmínky. Sociální pracovník prohlédl lednici, životní prostředí a pozoroval děti – vše se zdálo v pořádku. Vyplnil potřebné dokumenty a požádal mě, abych je podepsala. Poté odešel – vypráví Jana, která
Můj nejmladší syn teď bydlí se mnou, zatímco studuje na vysoké škole. Musím tvrdě pracovat, abych ho uživil a pokryl jeho školné. Dalším zdrojem příjmu je pro mě příprava jídel pro místní cateringovou službu.
Když se Eva vrátila z práce domů, její manžel vypadal dost zvláštně. Jan seděl na gauči, hluboce zamyšlený. „Co se děje, miláčku?“ zeptala se Eva. Jan vysvětlil, že jeho matka opět přišla a začala si stěžovat. Řekla, že by se Eva neměla ke své tchyni chovat tak tvrdě. „Prohlížela si naše…“
Jmenuji se Marie, je mi 70 let a v posledních letech se cítím stále více izolovaná. Stále chodím do práce, protože mi to dává smysl života, ale osamělost je zdrcující. Rozhodla jsem se pozvat své děti a vnoučata, aby u mě zůstali, s nadějí, že zaplním prázdnotu. Tady je, co se stalo.
Může to znít tvrdě, ale jedináček často obětuje svůj vlastní život, aby se postaral o stárnoucí rodiče, kteří se cítí oprávněni k jejich neomezené pozornosti.