„Moje Děti a Vnoučata Jsou Tak Nevděčná, Nemám Slov“: Nikdy Jsem Si Nemyslela, Že Strávím Stáří Sama
Byla jsem si jistá, že nestárnu v osamění, ale mýlila jsem se. Nikdo mě teď nepotřebuje. I když žijeme ve stejném městě, vidíme se jen zřídka.
„Moje tchyně mě považuje za služku: Neustále říká, že mám štěstí, že mám dům na úklid“
Moje tchyně se chová jako rozmazlené dítě. Je dospělá, brzy jí bude 60 let, ale chová se velmi nezrale. Můj manžel je její jediný syn. Podporuje ji ve všem a prostě svou matku miluje. Myslím, že toho ráda využívá. Jsem už matkou dvou dětí. Plánujeme třetí dítě. Uvědomuji si, že doma,
„Jako matka si zasloužím podíl na výdělcích své dcery: Moje oběť by měla být odměněna“
Jsem obzvláště hrdá na to, že jsem ji vychovala sama. Její otec, můj manžel, nás opustil, když byla ještě miminko. Nebyla to nejjednodušší cesta.
„Moje Kamarádka Vydržela Pouhé Tři Dny v Péči o Svého Starého Otce: Vždy Kritizovala Ty, Kteří Si Stěžovali na Své Stárnoucí Příbuzné“
Mám kamarádku jménem Jana. Je jí 45 let. Vždy věřila, že starší lidé by měli být respektováni, a často kritizovala ty, kteří si stěžovali na své stárnoucí příbuzné. Takové lidi nazývala bezcitnými. „Co starší lidé potřebují? Jen jim uvařit ovesnou kaši, naservírovat ji, usmát se – to je vše!“ Ale osud pro ni měl připravenou lekci. Jednoho dne jsem Janu požádala, aby se postarala o svého otce.
„Bolesti zad mého manžela se zhoršují: Požádala jsem svého zetě o pomoc, ale odmítl“
– Můj manžel trpí silnými bolestmi zad a já jsem také vyčerpaná – to vše proto, že jsme se rozhodli uklidit naši zanedbanou zahradu! – sdílí dvaašedesátiletá paní Alena. – Naše zahrada byla roky zarostlá a neudržovaná; prostě jsme na to neměli čas… Letos jsme se rozhodli s tím něco udělat, a teď za to platíme cenu.
„Tchyně Křičela, Že Se Se Mnou Už Nikdy Nebude Bavit“: Chovala Jsem se k Ní Laskavě, Ale Nikdy Mě Neměla Ráda
Vždy jsem se ke své budoucí tchyni chovala s respektem, ale od začátku mě neměla ráda. Snažila jsem se držet odstup a nikdy jsme si nebyly blízké. Šest měsíců po nastěhování k Petrovi jsem zjistila, že jsem těhotná. Rozhodli jsme se vzít a o svatbě jsme rodinám řekli až po podání žádosti o oddací list.
„Moje Tchyně je Nesnesitelná: Viděla Moje Věci a Začala Křičet, Řekla Nám, abychom Odejít“: 4 Roky Jsme Žili s Manželovou Matkou a Neustále se Hádali Kvůli Jejímu Chování
S manželem jsme manželé už 4 roky a máme malého syna. Dlouho jsme žili s jeho matkou. Nedávno jsme se odstěhovali, protože společné bydlení se stalo nesnesitelným. Po 4 roky jsme se neustále hádali jen kvůli jeho matce, která si každý měsíc našla důvod k hádce. Například – nedostatek pozornosti.
„Moje tchyně se nastěhovala a je to noční můra: Proč bych ji měla snášet, když má i jiné děti?“
Moje tchyně je ztělesněním obtížné osoby. Je jako Ijáček ze starých pohádek o Medvídkovi Pú – vždy nešťastná, pomalá a neustále unavená. Nechápu, proč ji musím snášet, když má i jiné děti.
„Život s rodinou mého manžela: Varovný příběh“
Moje matka mě vždy varovala, že žít s rodinou mého manžela může být recept na katastrofu. Myslela jsem si, že to zvládnu, ale mýlila jsem se. Navzdory mým nejlepším snahám se věci zhoršily poté, co zemřel můj tchán. Tady je můj příběh o tom, jak se vše rozpadlo.
„Tohle je můj dům. Můžu tě kdykoliv požádat, abys odešla“: řekla moje tchyně
Chce být mojí kamarádkou, neustále mi volá. Ale nemohu zapomenout, jak mě před třemi lety vyhodila s mým dítětem.
„Plně oddaná výchově své vnučky, ale moje dcera a zeť nenabízejí žádnou podporu“
Dům působil chladněji než svěží podzimní vzduch venku, přestože slunce jasně svítilo. Moje vnučka a já jsme čekaly, až moje dcera přinese peníze na její nový zimní kabát.
„Pomohli jsme sousedce a byli jsme nahlášeni: Takto vypadá vděčnost?“
Nedávno nás navštívil sociální pracovník. Řekl, že obdrželi hlášení o zanedbávání našich dětí a potřebují zkontrolovat naše životní podmínky. Sociální pracovník prohlédl lednici, životní prostředí a pozoroval děti – vše se zdálo v pořádku. Vyplnil potřebné dokumenty a požádal mě, abych je podepsala. Poté odešel – vypráví Jana, která