Můj manžel František mě dlouhá léta kritizoval kvůli všemu, co jsem doma dělala – hlavně kvůli vaření. Jednoho večera jsem se rozhodla, že už toho mám dost, a připravila jsem mu lekci, na kterou nikdy nezapomene. Tento příběh je o odvaze postavit se za sebe a o tom, jak těžké je změnit zaběhlé rodinné vzorce.
Jmenuji se Jana a myslela jsem, že jsem našla ideálního muže. Ale jeho matka byla vždycky mezi námi a nakonec mě zradil způsobem, který jsem nikdy nečekala. Dnes se ptám sama sebe, jestli jsem někdy byla opravdu jeho partnerkou, nebo jen figurkou v jejich rodinné hře.
Jsem Jana, obyčejná žena z Prahy, která věřila ve svou rodinu. Všechno se změnilo, když mi sousedka oznámila, že můj manžel vodí domů jinou ženu. Od té chvíle se mi život obrátil naruby a já hledám odpovědi na otázky, které mě pálí každou noc.
Jmenuji se Jana a už patnáct let pracuji jako učitelka v mateřské škole na okraji Brna. Příběh malé Veroniky, tiché holčičky s těžkým osudem, mi navždy změnil pohled na to, co znamená být oporou dítěti. V tomto vyprávění odhaluji, jak těžké je někdy pomáhat, když se proti vám staví nejen okolnosti, ale i vlastní bezmoc.
Celý život jsem obětovala svému synovi a jeho rodině, až jsem jednoho dne zjistila, že jsem zapomněla žít vlastní život. Vše vyvrcholilo dramatickou hádkou, která mi otevřela oči a donutila mě přemýšlet, co vlastně od života chci. Teď stojím na prahu změny a ptám se sama sebe, jestli není příliš pozdě začít znovu.
Jmenuji se Veronika a nikdy bych nevěřila, že jediná věta od mého manžela dokáže rozbít vše, co jsem považovala za jisté. V šestém roce našeho manželství, s čtyřletým synem, jsem se ocitla na dně, když mi Petr oznámil, že už mě nemiluje. Toto je můj příběh o bolesti, hledání síly a otázkách, na které možná nikdy nenajdu odpověď.
Sedím v kanceláři dlouho po pracovní době, protože domů se mi nechce. Můj manžel Martin mě už dávno přestal respektovat a já se snažím najít útočiště v práci, kde aspoň někdo ocení, co dělám. Ale čím víc utíkám, tím víc si uvědomuji, že tohle není řešení – a že něco musí prasknout.
Jmenuji se Klára a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát před rozhodnutím, které mi roztrhá srdce. Po porodu svého syna jsem musela čelit pravdě o svém duševním zdraví a rozhodnout se, co je pro něj nejlepší. Tento příběh je o bolesti, lásce a odvaze vzdát se vlastního dítěte v naději, že mu dám lepší život.
Můj příběh začíná v momentě, kdy jsem si myslela, že jsme s manželem konečně našli domov snů. Místo klidu a bezpečí jsme se však ocitli uprostřed sousedských válek, kde policie byla častějším hostem než přátelé. Každý den jsem bojovala s pocitem bezmoci a otázkou, jestli jsme udělali největší chybu svého života.
Jmenuji se Klára a celý život jsem věřila, že mám v Markétě sestru, kterou mi osud nedal. Když si vzala mého bývalého manžela, myslela jsem, že to zvládnu, ale její zrada přišla v nejhorší možný okamžik. Teď stojím před otázkou, jestli je možné odpustit a jít dál, nebo jestli některé rány nikdy nezmizí.
Markéta žije v malebné čtvrti v Brně. Sdíleli jsme spolu nespočet vzpomínek během let. Má dva syny a dceru, které vychovala sama poté, co její manžel zemřel. Navzdory jejím obětem se její děti odstěhovaly daleko a domů se vracejí jen zřídka.
Ve svých osmadvaceti letech se ohlížím za dvěma nejvýznamnějšími dny svého života. Prvním je den mého narození a druhým den, kdy moje starší sestra riskovala vše, aby mě zachránila před autonehodou. Její rychlé myšlení a odvaha byly jedinými důvody, proč jsem přežila. Toto je příběh nečekaných zvratů a pouta, které bylo vystaveno těžké zkoušce.
