Jmenuji se Jana a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem se ztratila v manželství, které mě změnilo k nepoznání. Moji rodiče mě přestali poznávat, zatímco já sama jsem nevěděla, kým vlastně jsem. Je to příběh o rodině, lásce, kontrole a hledání sebe sama.
Jmenuji se Jana a už několik let se cítím jako host ve vlastním bytě na pražském sídlišti. Každý víkend k nám jezdí tchán s tchyní z Plzně a já mizím v pozadí, zatímco můj manžel Petr mlčí a vyhýbá se konfliktům. Toto je příběh o tom, jak jsem se naučila říkat ‚ne‘ a bojovat za své místo ve vlastním životě.
Můj život se po padesátce zdál být klidný a předvídatelný, dokud jsem nezjistila, že můj manžel má poměr s kolegyní z práce. Popisuji bolest, šok a zoufalství, které mě zasáhly, i to, jak jsem se snažila najít sama sebe v novém světě plném nejistoty. Sdílím své myšlenky, vnitřní boje i otázky, které mi nedají spát.
Jedno sobotní ráno mi máma zavolala a její hlas byl roztřesený. Spolu se sestrou jsme se dozvěděly rodinné tajemství, které nám obrátilo život naruby. Musela jsem se vyrovnat s pravdou, která změnila nejen naše vztahy, ale i můj pohled na sebe samu.
Po dvaceti letech od rozvodu jsem náhodou potkala svého bývalého manžela na pražské ulici. Jeho šokující přiznání mi obrátilo život naruby a donutilo mě zpochybnit vše, co jsem si myslela, že vím o našem manželství. Tato zpověď je o zradě, bolesti a hledání vlastní pravdy.
Jedno odpoledne u tchánů mi navždy změnilo pohled na rodinu. Z nevinné návštěvy se stala scéna plná výčitek, ponížení a slz. Teď stojím před otázkou, jestli dokážu někdy odpustit a znovu věřit.
Od chvíle, kdy jsem se nastěhovala k manželovým rodičům, jsem se cítila jako cizinec ve vlastním životě. Každodenní napětí, střety zvyků a pocit, že nikdy nebudu doma, mě doháněly k zoufalství. Toto je můj příběh o lásce, rodinných konfliktech a hledání místa, kde mohu být sama sebou.
Jednoho večera jsem konečně našla odvahu říct svému manželovi, že už nebudu dělat všechno sama. Roky jsem žila v tichém hněvu a únavě, až jsem jednoho dne vybuchla. Můj příběh je o nastavování hranic, bolesti a naději, že i ženy v Česku mohou říct dost.
Jmenuji se David a před rokem jsem přišel o svou dceru Kláru při tragické autonehodě. Prošel jsem peklem zloby, viny a bezmoci, až jsem stanul tváří v tvář muži, který ji připravil o život. Tohle je můj zápas s odpuštěním a hledáním smyslu v troskách vlastního světa.
Můj příběh začíná v okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že naše manželství s Danielem už dávno není tím, co jsem si vysnila. Musela jsem čelit nejen jeho lžím a odcizení, ale i vlastnímu strachu a pochybnostem. Je to vyprávění o zklamání, hledání sebe sama a otázce, jestli ještě někdy dokážu věřit v lásku.
Od prvního dne manželství s Petrem jsem cítila, že jeho matka, paní Věra, mě nikdy nepřijme jako součást rodiny. Každá její návštěva byla jako bouře, která převrací vše naruby, a Petr byl vždy rozpolcený mezi mnou a svou matkou. Toto je můj příběh o hledání klidu ve vlastním domově, zatímco bojuji s pocitem, že pro jeho matku nikdy nebudu dost dobrá.
Jmenuji se Magda a jednoho obyčejného dne jsem zjistila, že všechno, co jsem považovala za jistotu, se může během pár minut rozpadnout. Po letech obětování pro syna a nemocnou matku jsem doufala v nový začátek, ale místo toho jsem našla v našem bytě cizí boty a smích, který nepatřil mému muži. Tohle je příběh o zradě, odvaze a hledání sebe sama v šedi pražského sídliště.
