Petr mě kdysi miloval, nebo jsem si to aspoň myslela. Když se mu začalo dařit, zapomněl na mě, na naše společné roky i na sliby. Teď, když potřebuje pomoc, stojí přede mnou a já musím rozhodnout, jestli mu ještě něco dlužím.
Všechno se změnilo v jediném okamžiku, kdy mi Petr oznámil, že odchází. Zůstala jsem sama s dítětem na cestě a pocitem zrady, který mě pronásledoval celé měsíce. Přesto jsem našla sílu jít dál a pochopit, že někdy je třeba odpustit hlavně sama sobě.
Jmenuji se Iveta a byla jsem ta druhá žena, kvůli které Petr opustil svou ženu a děti. Věřila jsem, že naše láska překoná všechno, ale realita mě zlomila způsoby, které jsem si nedokázala představit. Toto je příběh o tom, jak jsem ztratila samu sebe při hledání štěstí v cizím neštěstí.
Jednoho deštivého rána mě sousedka Jana požádala, abych se postarala o její maminku, když odjíždí za prací do Německa. Zpočátku jsem váhala, ale brzy jsem zjistila, že péče o paní Věru mi dává nový smysl života. Přestože jsem čelila nepochopení vlastní rodiny a nečekaným konfliktům, objevila jsem sílu v obyčejné lidské blízkosti.
Po rozvodu jsem se uzavřela před světem, nechtěla jsem nikoho vidět ani slyšet. Jednoho dne jsem však v čekárně uslyšela hlas, který mi připomněl, že život může překvapit i ve chvílích největší bolesti. Tento příběh je o hledání odvahy znovu otevřít své srdce a o tom, jak těžké je přijmout samotu, která nebyla mým rozhodnutím.
Ve svých šedesáti letech jsem se rozhodla najít svou první lásku, i když jsem si myslela, že minulost je dávno za mnou. Setkání s dávno zapomenutým mužem a jeho rodinou mi obrátilo život naruby a odhalilo tajemství, které jsem si nikdy nedokázala představit. Teď stojím před otázkou, zda lze skutečně uniknout svému minulému já.
Jmenuji se Marie a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: mám své dceři Janě poradit, aby přiznala svému manželovi těhotenství, které možná není jeho, nebo ji chránit mlčením? Každou noc slyším její pláč za tenkou zdí našeho panelákového bytu a cítím tíhu naší rodinné minulosti, která nás pronásleduje od chvíle, kdy se Jana vrátila domů. Toto je můj příběh, moje volání po pochopení a pozvání k zamyšlení, co byste na mém místě udělali vy.
Jmenuji se Zofie a celý život jsem obětovala rodině. Když jsem skončila v nemocnici, věřila jsem, že nejhorší už mám za sebou. Skutečná bolest ale přišla až ve chvíli, kdy mě navštívila moje dcera Marta.
Myslela jsem, že po třiceti letech manželství už mě nic nepřekvapí. Všední dny plynuly v zaběhnutých kolejích, dokud jsem na parkovišti před kostelem nezahlédla svého muže, jak líbá cizí ženu. Najednou se mi zhroutil celý svět a já musela čelit pravdě, kterou jsem si nikdy nechtěla připustit.
Jmenuji se Tomáš a je mi devět let. Bojuji s nemocí, která mi bere sílu, ale jednoho dne mi spolužačka Anička ukázala, že i v těch nejtěžších chvílích může být život krásný. Ten den mi změnil pohled na svět i na lidi kolem mě.
Po narození mého prvního dítěte jsem se musela postavit neustálému tlaku a zvědavosti sousedky paní Novotné. Místo podpory jsem zažívala nepochopení a musela jsem si chránit své soukromí. Tento příběh je o odvaze říct dost, i když okolí očekává, že budu mlčet.
Po bolestivém rozvodu jsem si slíbila, že už nikdy nedovolím žádnému muži, aby mi znovu ublížil. Všechny pokusy kamarádek mě přesvědčit, že mám ještě šanci na štěstí, jsem odmítala s úsměvem a ironickými poznámkami. Ale jedno náhodné setkání v malé kavárně na Letné mi obrátilo život naruby a donutilo mě znovu přehodnotit, co vlastně znamená být sama.
