Jedné deštivé noci jsem se stal svědkem události, která navždy změnila můj život i životy mé rodiny. Tajemství, která jsme skrývali, vyplula na povrch a já musel čelit pravdě o sobě i o těch, které miluji. Vše začalo jedním telefonátem a skončilo otázkou, zda lze vůbec někdy odpustit.
Jednoho slunečného odpoledne jsem v parku potkala staršího muže, který mě požádal, zda by si mohl pochovat mé dcery – dvojčata. Jeho prosba mě zaskočila, ale to, co následovalo, změnilo můj pohled na lidskou laskavost a bolest. Tento příběh je o nečekaném spojení dvou generací, o ztrátě a naději.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že dědictví po rodičích dokáže rozdělit naši rodinu na dvě nesmiřitelné strany. Všechno začalo v den pohřbu, kdy se bratr Petr postavil proti mně a sestře Lucii kvůli starému rodinnému domu. Od té doby se v našem životě střídají hádky, slzy a ticho, které bolí víc než jakákoli slova.
Ten den, kdy mi můj syn Petr řekl, abych nechodila na oslavu narozenin svého vnuka, se mi zhroutil svět. Vracím se v myšlenkách ke všem okamžikům a rozhodnutím, které nás k této propasti dovedly. Teď sedím sama v tichu svého bytu a přemýšlím, co vlastně znamená rodina, když láska nestačí.
V nemocničním pokoji u smrtelné postele své matky se dozvídám tajemství, které mi převrátí život naruby. Pravda o mém původu otřese vším, čemu jsem kdy věřila, a donutí mě přehodnotit vztahy v rodině i samu sebe. Hledám sílu odpustit a pochopit, co pro mě znamená pravda a rodina.
Jmenuji se Eliška a po třiceti letech mateřství jsem zůstala sama v domě, kde kdysi zněl smích mých tří dětí. Nejstarší syn Michal žije v zahraničí a téměř se neozývá, zatímco Jana a Ondřej mají své rodiny a na mě jim nezbývá čas. Každý večer si prohlížím staré fotografie a přemýšlím, kde se stala chyba, že je dnes kolem mě jen ticho.
Jednoho letního dne jsem se ocitla uprostřed hádky s manželem, když jsem vláčela všechny tašky do vlaku a on šel s prázdnýma rukama. Nečekaná reakce cizího člověka na nádraží nás oba zastavila a donutila přemýšlet o tom, jak vypadá spravedlnost v rodině. Tento zážitek mi otevřel oči a změnil pohled na naše manželství.
Celý život jsem spěchala ulicemi Prahy, aniž bych si všímala lidí kolem sebe. Až jednoho dne mě zastavil pohled na staršího muže, pana Vojtěcha, který každý den stál na stejném rohu a mával kolemjdoucím. Když jsem se konečně odhodlala zastavit a zeptat se ho proč, změnilo mi to pohled na svět i na vlastní rodinu.
Byly to naše první Vánoce, které jsme s Terezou pořádali u nás doma. Když jsem zaslechl, jak se moje rodina posmívá Terezině původu a práci, musel jsem udělat těžké rozhodnutí ohledně dárků a postavit se za ni. Ten večer navždy změnil naše rodinné vztahy a naučil mě, co znamená skutečný respekt.
Jmenuji se Jana Novotná. Po dvanácti letech manželství a s dcerou, která je pro mě vším, se mi zhroutil svět, když jsem zjistila, že můj manžel Petr má už několik měsíců milenku. Teď se topím v hněvu, bolesti a pochybnostech, jestli ještě někdy dokážu někomu věřit. Příběh je o zradě, rodinných konfliktech a hledání vlastní hodnoty.
Jednoho deštivého večera jsem se ocitla na večeři s mužem, který mě zaujal, a rozhodla jsem se prolomit ledy historkou ze svého života. Netušila jsem, že mi můj protějšek odpoví příběhem, který byl ve skutečnosti mým vlastním trapasem, jen z pohledu anonymního svědka. Ten večer mi ukázal, jak je Praha malá a jak nás naše minulost může dohnat v těch nejnečekanějších chvílích.
Jsem Jana a celý život jsem byla ta, na kterou se rodina obrací, když je potřeba pomoci. Když mi sestra nečekaně oznámila, že se stěhuje na druhý konec republiky a nechává mi na krku svého syna, musela jsem se poprat nejen s vlastními emocemi, ale i s tím, jak moc jsem ochotná obětovat pro rodinu. Příběh o tom, kde končí sourozenecká láska a začíná vyčerpání.
