Můj plán pomsty byl připraven: „Tvá brýle jsou špinavé. Dokonce i naše vesnická prasata jsou čistší,“ řekla jsem své tchyni
Je samozřejmé, že byla zvyklá je otírat, ale můj vzhled byl vždy vnímán negativně, i když to nikdy neukázala otevřeně.
Je samozřejmé, že byla zvyklá je otírat, ale můj vzhled byl vždy vnímán negativně, i když to nikdy neukázala otevřeně.
Jsem rozpolcená mezi dvěma obtížnými situacemi. Jako svobodná matka s malou dcerou se snažím věnovat se její výchově a zajistit jí co nejlepší dětství. Na druhé straně mám osmdesátiletého nevlastního otce, Václava, který žije sám v chátrajícím domě v malé venkovské vesnici. Situace se stává čím dál tím vážnější a naše nedávný návrh, aby se přestěhoval do domova důchodců, vyvolal u něj emocionální zhroucení, což nás přivedlo k bolestnému patu.
Kdysi drahá vzpomínka z dětství, náš malý kus země musel být prodán kvůli stěhování rodiny. Léta poté, můj syn Tomáš, nyní s vlastní rodinou, nevědomky znovu rozdmýchal rodinný spor, když se pokusil znovu získat naši starou nemovitost.
„Během posledních sedmi let jsem jim nikdy nežádala o peníze; ani mě to nenapadlo. Místo toho se snažím je navštěvovat s dárky, v naději, že překleneme rostoucí propast mezi námi.“
Teď nevím, jak s ní komunikovat po tom, co se stalo. Představte si tuto situaci: Jsem důchodkyně, žiju sama, má rodina je ve městě.
Po smrti naší matky jsme s mojí sestrou zdědily pozemek v místní komunitní zahradě. Teď chce, abychom si pozemky vyměnily, ale já jsem naprosto proti.
Nikdy jsem nechtěla říkat, že můj manžel je mamánek, ale každým dnem je to zřejmější. Karel zbožňuje svou matku, Magdalenu. Řeší všechny její problémy, aby nebyla příliš vystresovaná nebo přetížená. Od té doby, co před několika lety zemřel Karlův otec, převzal můj manžel veškeré opravy v domácnosti a další. Ale když jsem ji potřebovala nejvíce, měla Magdalena jiné plány.
Osm let jsem se snažila udržet dobré vztahy s mojí tchyní. Od našeho stěhování z malého města do Prahy začala volat mému manželovi Tomášovi a mně, aby jsme za ní každý víkend přijeli a pomohli jí. Říct rodině ne je těžké, takže jsme vždy jeli a pomáhali s úklidem, vařením, praním a běžnou údržbou domácnosti. Ale člověk dokáže zvládnout jen určitou míru zátěže.
Janino srdce bušilo, když procházela měsíce korespondence mezi Petrem a Valentýnou. Každá zpráva popisovala jejich setkání, plány a, co bylo nejdevastující, jejich city k sobě. Petr sdílel s Valentýnou detaily o svém životě a manželství, které nikdy nezmínil Janě. Bylo to, jako by část sebe dal někomu jinému, část, kterou Jana nikdy neviděla.
Co je horšího než ztratit rodinu v nejlepších letech? Těžko to vyjádřím, ale přesně to je moje situace. V 53 letech nejsem stará, ale můj manžel mě už nevidí jako ženu. Co víc, našel si někoho jiného. Nikdy bych si nemyslela, že se mi to stane, ale potřebuji pomoc.
Před pěti lety můj syn, David, ukončil své manželství poté, co zradil svou první ženu, Veroniku, zatímco jejich dvojčata byla jen několik měsíců stará. Zatímco Veronika se oddaně věnovala jejich novorozeným, David tajně budoval život s někým jiným. Nakonec jeho mladá milenka, Klára, vynutila rozhodnutí: rozvod nebo ji ztratit. David si vybral Kláru, ale následky byly obrovské a já, jako jeho matka, stále bojuji s rozhodnutími, která učinil.
Nedávno ovdovělá v 55 letech, moje tchyně, Eliška, začala sebe sama prezentovat jako osamělou, neoblíbenou ženu se zhoršujícím se zdravím, zejména svému jedinému synovi, Tomášovi, a jeho manželce, Barboře. Proč? Podle mého názoru Eliška touží po pozornosti a péči, nebo ji možná jen nudí. Tomáš se mnou však nesouhlasí a kvůli tomu