„Přeji si prožít své zlaté roky jako tato babička. Chci cestovat a užívat si života jako ona v důchodu“
S mým prvním manželem jsme se vzali z hluboké lásky a měli jsme tři syny. Ano, tehdy byly těžké časy, ale zvládli jsme to. Prostě proto, že jsme
S mým prvním manželem jsme se vzali z hluboké lásky a měli jsme tři syny. Ano, tehdy byly těžké časy, ale zvládli jsme to. Prostě proto, že jsme
Jejich manželství skončilo rozvodem po deseti bouřlivých letech, což podle mého názoru bylo dlouho pro tak nešťastný svazek. Bývalý manžel mé dcery zůstal obtížnou přítomností v našich životech.
Můj příběh není tak unikátní, jak by se mohlo zdát. Vdala jsem se mladá a měla dvě děti. S manželem jsme byli šťastní, dokud mu nebylo 45 let. Najednou se všechno změnilo. Našel si mladší ženu a rozhodl se opustit rodinu. Nechtěl však odejít s prázdnou, a tak mě zažaloval o část domu. Tady je, jak to všechno probíhalo.
Byla jsem úplně zmatená, nechápala jsem, co po mně chce. Když si všimla mého zmatku, pokračovala: „Ona je celá načančaná, zatímco dítě je v hadrech!“ Teď trochu víc
Začal si mě všímat až po rozvodu. Teď se chce sblížit a diví se, proč komunikujeme jako cizinci, i když je to jeho vlastní vina.
Cestou pro dceru do školy zavolala svému manželovi, aby zjistila, jestli nakoupil potraviny. – „Promiň, ještě jsem to nestihl.“ – „Neuvěřitelné!“
Když se naši přátelé a rodina dozvěděli o našem plánu, považovali to za naprosto směšné. „Co si myslíte?! To je dobré jen na dovolenou!“ Ale věci nešly tak, jak jsme doufali.
Byla vždy roztržitá, nepozorná, s mastnými vlasy a špinavými botami, a nikdy jsem ji neměla ráda. Na rozdíl od ostatních dívek se chovala úplně jinak.
Jsem přetížená péčí o svého nemocného otce. Je velmi starý a extrémně nemocný. Kvůli tomu nemohu ani do nemocnice nebo na nákup.
Matka se rozhodla přenechat svůj majetek synovi, protože slíbil, že se o ni postará. Ale věci nešly podle plánu. Toto je příběh o porušených slibech a rodinné zradě.
Nikdy jsem si nepředstavovala, že skončím v důchodu jako žebračka. Můj život se zdál být dokonalý. Měla jsem milujícího manžela a vždy jsme nacházeli společnou řeč s našimi dětmi. Téměř vždy. Jako každý rozumný člověk jsem myslela na peníze. Ale nikdy jsem se nebála, že by nám došly. Koneckonců jsme šetřili a když můj manžel ještě žil, dokonce jsme spolu cestovali.
Jednoho parného nedělního odpoledne bylo takové horko, že matky se svými dětmi, stejně jako celý předchozí týden, se vyhýbaly večernímu vycházení a raději chodily na procházky od šesti do devíti ráno. Po koupání a uspání svých malých dětí je nechaly spát s otci přilepenými k počítačům a shromáždily se ve svém mateřském klubu – kolem velkého stolu pod duby na zahradě.