Přijetí naděje: Navigace nejistotou skrze víru
Upřímný příběh o tom, jak víra a modlitba poskytly útěchu a směr během bouřlivého rodinného období zahrnujícího boj o opatrovnictví milovaného syna.
Upřímný příběh o tom, jak víra a modlitba poskytly útěchu a směr během bouřlivého rodinného období zahrnujícího boj o opatrovnictví milovaného syna.
Potkala jsem Aleše jedno deštivé odpoledne v místní kavárně. Jeho šarm byl nepopiratelný a okamžitě mě k němu něco přitahovalo. Co však začalo jako slibná romance, se brzy změnilo v zamotanou síť klamů a zklamání.
Když mi bylo 16, můj svět se obrátil vzhůru nohama. Moje máma nás opustila pro nový život a já s tátou jsme museli společně zvládnout následky. Dokázali jsme znovu vybudovat naše životy, ale teď nás táta svou neochotou přijmout mého partnera rozděluje.
Jana věřila, že žije pohádku se svým manželem Petrem, dokud náhodný objev skrytých zpráv na jeho telefonu neodhalil síť lží. Její svět se zhroutil, když čelila kruté realitě zrady a temné cestě, na kterou ji to zavedlo.
„Musíš ji poznat; touží tě vidět od té doby, co zmeškala svatbu,“ naléhal můj manžel. Netušila jsem, že její návštěva rozplete víc než jen naše víkendové plány.
Vyrůstal jsem s otcem jako svým pevným bodem a mentorem, který formoval mé rozhodování a přátelství. Bylo šokující zjistit, jak jeho nenápadné vlivy napínají mé manželství, což mě vedlo na bolestivou cestu sebepoznání a napjatých vztahů.
Nacházím se v obtížné situaci. Můj manžel je neústupný v tom, že bych měla najít samostatné bydlení pro svého nemocného otce, místo aby žil s námi. Snažím se najít řešení, které by vyhovovalo všem.
– Kdo v noci rabuje spižírnu? – Můj partner, samozřejmě! Pokud nastane krize s občerstvením, zůstanou mi jen drobky.
Takto se můj život dramaticky změnil. Vyrostla jsem ve velké rodině na českém venkově, kde nás lidé často označovali za dysfunkční. Bylo nás mnoho sourozenců, každý s vlastními problémy.
Jsem neuvěřitelně hrdá na svou dceru a věřím, že je výjimečná osoba. Vychovala jsem ji sama poté, co nás její otec opustil, když byla ještě miminko. Bylo to těžké období, neměla jsem se na koho obrátit o pomoc. Jedinou útěchou byl malý dům, který jsem zdědila po své zesnulé matce. Nyní mě dcera finančně podporuje, ale trvá na tom, že její manžel se to nikdy nesmí dozvědět.
„Za posledních 8 let jsem od nich nikdy nežádala peníze; nikdy mě to ani nenapadlo. Naopak, vždy jsem se snažila navštěvovat je a být jim nablízku, ale teď se cítím jako cizinec ve vlastní rodině.“
Mám dvě děti, syna a dceru, oba jsou nyní dospělí a mají své vlastní rodiny. Vidíme se jen zřídka, většinou jen o svátcích. Nedávno jsem se rozhodla, že