Moje sestra, Eliška, je o čtyři roky starší než já. Vyrůstaly jsme spolu nerozlučně. Vždycky se mě zastávala ve škole a pomáhala mi s úkoly. Náš táta nás vychovával sám poté, co maminka zemřela. Ale rodinné dědictví nás rozdělilo a od té doby jsme se nesmířily.
Před dvěma lety jsem se vdala za rozvedeného muže. Vůbec mi to nevadilo; naopak mě to uklidňovalo, že má dobré úmysly. Všechno bylo v pořádku, dokud mě manžel nepřekvapil nečekanou zprávou. „Tereza se k nám brzy nastěhuje. Dostala se na vysokou školu a nějakou dobu u nás zůstane…“
Přestože jsem starší žena, jsem technicky zdatná, netrávím dny na verandě a nemám ve zvyku jezdit brzy ráno autobusem.
Chci se podělit o svůj životní příběh, aby se ostatní matky vyvarovaly stejných chyb, jaké jsem udělala já. I když je to neuvěřitelně těžké přiznat, uvědomuji si, že je to moje chyba. Když jsem pochopila, že jsem v slepé uličce, bylo už příliš pozdě. Můj vztah s manželem nebyl skvělý, zejména
Když bylo Emě pouhých 5 let, její otec nás opustil. Vychovávala jsem ji sama, zvládala několik prací, abych jí zajistila vše potřebné. Nebylo to snadné, ale chtěla jsem, aby nikdy necítila nedostatek. Vzala jsem si volno z práce, abych s ní mohla být, obětovala svůj osobní život. Teď, když plánuje svou svatbu, mi řekla, že nejsem vítána. Toto je můj příběh.
Nikdy jsem si nepředstavoval, že se ocitnu v takové situaci. Ve čtvrtek mě rodiče pozvali spolu s mým bratrem na vážnou diskusi. Na tento okamžik jsem čekal dlouho, protože jsme měli rozdělit babiččin dům. Mluvili jsme o tom měsíce a konečně nastal čas rozhodnout se. Ale věci se vyvinuly nečekaným směrem.
Nedávno jsem si uvědomil, že některé rodinné vazby je lepší udržovat na dálku. Toto poznání mě zasáhlo ve třiceti letech, když jsem viděl, jak se můj bratr oženil s někým, kdo měl zřejmě postranní úmysly. Bohužel si nemůžete vybrat partnera svého sourozence. Snažil jsem se přijmout jeho volbu a udržovat přátelský vztah, ale věci se vyvinuly způsobem, který jsem nečekal.
Marie označuje Jana, manžela své vnučky, za svého zetě. „Více než deset let byla moje dcera Lenka nemocná a zemřela před více než třemi lety. Ema měla tehdy jen dvacet let.“
Mohl jsem už dávno odejít z vysoké školy, ale slíbil jsem Tereze, že získám diplom. Jsem zvyklý držet slovo, ať se děje cokoliv. Během studia jsme bydleli ve sdíleném bytě.
Kdybychom s manželem nezasáhli, moje tchyně by strávila zimu v mrazivé kůlně. Nakonec jsme přerušili veškerý kontakt s Janem a Lenkou. Stále si myslí, že neudělali nic špatného.
Můj bratr a já jsme bývali velmi blízcí. Chodili jsme do stejné školy a trávili spolu hodně času. Ale teď už není jen mým bratrem – je cizincem.
Každé ráno procházím naší krásnou zahradou a vzpomínám na život s Janem. Můj manžel zemřel před rokem. Byla to pro mě zdrcující rána. Tento dům a zahradu miloval nade vše.
