Ve svých pětatřiceti letech se stále potýkám s nesplněnými sliby mého otce. Jako by byl uvězněn v kruhu, kde dává velké závazky, ale nikdy je nedodrží. Nemohu si zvyknout na tento vzorec zklamání.
Ačkoli jsem nedávno oslavila 63. narozeniny, cítím se lépe než před 20 lety. To je to, co znamená převzít kontrolu nad svým životem a jíst zdravě. Doporučuji všem, aby o tom uvažovali, protože na zdravý životní styl je vždy čas. Ale můj příběh je o něčem jiném. Chci se podělit o incident, který se stal mezi mnou a mým synem.
– Tento týden mi zavolala dcera a řekla: „Mami, vadilo by ti, kdybych přijela v pondělí a zůstala pár týdnů?“ – vypráví 55letá paní Nováková. – Odpověděla jsem: „Samozřejmě, že mi to nevadí, přijeď.“ Zdá se, že dohazovač je u nich opět na návštěvě! Mezitím naše Ema hledá útočiště.
Můj nejstarší syn byl mou pýchou a radostí. Když se oženil, uvědomila jsem si, že se svou snachou nebudu vycházet, ale snažila jsem se jim neplést do cesty. Situace se však zhoršila.
Moje dcera má 27 let. Můj syn má 31 let. Miluji své děti nade vše na světě a vždy jsem se snažila zajistit, aby měly jídlo, oblečení a vše, co potřebovaly. Spolu s manželem jsme jim poskytli dobré vzdělání a snažili se je vychovat jako poctivé lidi. Nikdy jsme na ně nekřičeli, nenutili je studovat ani je netrestali. Myslela jsem si
Když jsem se rozhodl přestěhovat do USA za prací, snažil jsem se zůstat pozitivní a soustředit se na příležitosti, které mě čekají. Navzdory smíšeným recenzím od přátel a odrazujícím komentářům na internetu jsem se rozhodl zůstat optimistický. Realita života a práce v zahraničí však byla mnohem náročnější, než jsem si představoval. A právě když jsem si myslel, že už to nemůže být horší, přidala sůl do rány tvrdá slova mé tchyně.
Můj manžel a já máme malé dítě a jsme manželé šest let. Během této doby jsme čelili mnoha výzvám: finančním problémům, problémům s důvěrou v manželství, nezaměstnanosti a krizím duševního zdraví. Ale dokázali jsme to všechno společně překonat a byli jsme šťastní až donedávna. Můj manžel je jedináček a jeho otec, který žije mimo město, se rozhodl nastěhovat k nám. Bydlíme v třípokojovém bytě, který patří mému manželovi. Nicméně
Mnoho lidí nám závidělo, když zjistili, jak dlouho jsme spolu. Teď se vše rozpadlo. Zamilovala jsem se do svého souseda, když jsem byla mladá. Byl to má první láska a myslela jsem si, že bude i poslední. Ale život měl jiné plány.
Živě si pamatuji den, kdy se moje teta, sestra mého otce, rozhodla vzít mého nemocného tátu k sobě domů. To, co nám řekla, bylo tvrdé a nezapomenutelné. Pronesla velkolepé projevy, které by mohly být zaznamenány do knihy památných citátů. Moje teta nebyla obzvlášť laskavá. Urážela nás různými způsoby a obviňovala nás z toho, že chceme opustit našeho chudého, křehkého otce.
Nikdy jsem nechtěla házet všechny muže do jednoho pytle, ale nějak se to stalo. Upřímně, nechtěla jsem. Ale život má způsob, jak odhalit pravdu. Je srdcervoucí, když se váš manžel ukáže jako nevěrník, ale nejsem první a určitě ne poslední. Život v malém městě se zdá tak jednoduchý a krásný, ale jen pokud jste básník, spisovatel nebo umělec.
Moje sestra, Eliška, je o čtyři roky starší než já. Vyrůstaly jsme spolu nerozlučně. Vždycky se mě zastávala ve škole a pomáhala mi s úkoly. Náš táta nás vychovával sám poté, co maminka zemřela. Ale rodinné dědictví nás rozdělilo a od té doby jsme se nesmířily.
Před dvěma lety jsem se vdala za rozvedeného muže. Vůbec mi to nevadilo; naopak mě to uklidňovalo, že má dobré úmysly. Všechno bylo v pořádku, dokud mě manžel nepřekvapil nečekanou zprávou. „Tereza se k nám brzy nastěhuje. Dostala se na vysokou školu a nějakou dobu u nás zůstane…“
