Vdala jsem se, když mi bylo 24 let. Byli jsme šíleně zamilovaní a věřila jsem, že to bude láska na celý život. Rok po svatbě se nám narodil syn. Život se zdál být dokonalý, jako pohádka. Ale po několika letech pohádka skončila. Můj manžel mi začal lhát a nakonec mě podváděl. Dlouho jsem to snášela, protože jsem nechtěla
Jmenuji se Marie, je mi 70 let a v posledních letech se cítím stále více izolovaná. Stále chodím do práce, protože mi to dává smysl života, ale osamělost je zdrcující. Rozhodla jsem se pozvat své děti a vnoučata, aby u mě zůstali, s nadějí, že zaplním prázdnotu. Tady je, co se stalo.
Po odchodu do důchodu před třemi lety konečně měla čas věnovat se své vášni pro vaření. Doufala, že domácími jídly přiblíží svou rodinu, ale její úsilí zůstalo neoceněno.
Je mu 27 let a jeho partnerce je 30. Věkový rozdíl je malý a příliš mě netrápil. Větší problém se objevil: tato žena už má dvě vlastní děti.
Přijíždějí, jakmile se oteplí, a s prvním chladem odjíždějí do města. Věnují veškerý svůj čas péči o zahradu, která vyžaduje hodně úsilí.
Jsem studentka na plný úvazek, dostávám stipendium a pracuji na částečný úvazek. Také píšu seminární práce pro další příjem. Pokud se mi podaří napsat 3-4 práce měsíčně, vydělám slušnou částku. O víkendech doučuji studenty připravující se na vysokou školu. Vždy jsem vynikala ve studiu a ráda jsem dělala rodičům radost dobrými známkami. Učení mi jde snadno. Ve škole jsem se účastnila všech možných aktivit.
Může to znít tvrdě, ale jedináček často obětuje svůj vlastní život, aby se postaral o stárnoucí rodiče, kteří se cítí oprávněni k jejich neomezené pozornosti.
„Nikdy jsem o tom s dětmi nemluvila, protože věřím, že je to neetické. Každý si buduje život podle svého.“ Nedávno slavila Marie narozeniny. Obvykle
Nedávno jsme jeli na výlet: já s manželem Janem a Michal s jeho novou přítelkyní. Nikdo si nevšiml, jak těžké pro mě bylo být poblíž Michala. Proč? Protože ho miluji už roky. Chodili jsme na stejnou střední školu, ale byla jsem o tři roky mladší. Přirozeně, Michal si mě tehdy nevšímal.
Čekal jsem na okamžik, kdy se moje tchyně začne vměšovat do našich životů a vnucovat nám svá pravidla. Postupem času nás začala navštěvovat jako host. Volala
Nikdy jsem si nemyslela, že budu v důchodu žebrat. Všechno v mém životě se zdálo být v pořádku. Měla jsem úžasného manžela a vždy jsme nacházeli společnou řeč s našimi dětmi. Téměř vždy. Jako každý rozumný člověk jsem přemýšlela o penězích. Ale nikdy jsem se nebála, že by mi došly. Koneckonců, šetřila jsem a když byl můj manžel ještě naživu, dokonce jsme spolu cestovali.
„Jako každá žena jsem vždy snila o šťastné a silné rodině. Jsem vdaná 10 let a během těchto let jsem hrála svou roli manželky dokonale – vždy podporovala svého manžela, který přináší domů peníze,“ říká Jana. „Dělala jsem vše, co bylo v mých silách, abych zlepšila náš život jakýmkoli způsobem. Chtěla jsem, aby náš domov byl příjemný, krásný a útulný. Ale…“
