Na osmnácté narozeniny mé sestry Aničky se naše rodina ocitla v chaosu, když oznámila zásnuby s klukem, kterého jsme sotva znali. Všechno, co jsem si myslela, že vím o lásce, důvěře a rodině, se začalo rozpadat pod tíhou tajemství a nevyřčených bolestí. Zůstala jsem stát před otázkou, jestli je možné chránit vlastní štěstí, aniž bychom zradili ty, které milujeme.
Vše začalo jedné zářijové noci, kdy sklizňový měsíc osvětlil naši vesnici a já poprvé slyšela rodiče hádat se kvůli mně. V příběhu popisuji, jak jsem se snažila najít své místo mezi rozvodem rodičů, tlakem školy a vlastními sny, které se zdály být nedosažitelné. Skrze bolest i naději jsem pochopila, že někdy musíme projít temnotou, abychom našli světlo.
Celý život jsem žila podle představ svých rodičů, kteří mě dusili svými očekáváními a touhou po dokonalosti. Každé jejich slovo, každý pohled mě tlačil dál od sebe samotné, až jsem se rozhodla vzepřít a hledat vlastní cestu. Můj příběh je o bolesti, vzdoru i naději, že někde tam venku existuje místo, kde mohu být sama sebou.
Jmenuji se Tereza a ve svých sedmnácti jsem otěhotněla s klukem, kterého jsem znala sotva půl roku. Příběh vypráví o tom, jaké to je být mladou matkou v Praze, čelit nepochopení rodiny, finančním problémům a rozpadu vztahu, který měl být navždy. Otevřeně popisuji své pocity, strachy i naděje a ptám se, jestli má smysl bojovat za rodinu, když všechno kolem krachuje.
Jmenuji se Matěj a celý život jsem byl terčem posměchu kvůli svým velkým uším. Každý den ve škole byl pro mě bojem, dokud jsem se nerozhodl postavit svému strachu čelem a podstoupit malý zákrok. Tento příběh je o tom, jak jsem našel sebevědomí a pochopil, že skutečná změna začíná uvnitř.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že jeden večer dokáže změnit pohled celé rodiny na minulost i budoucnost. Vzal jsem svou prababičku Marii na maturitní ples, protože ona sama nikdy neměla možnost jít – a tím jsem otevřel staré rány i nové možnosti. Náš příběh je o snech, které neztrácejí hodnotu ani po šedesáti letech, a o tom, jak těžké je někdy odpustit minulosti.
Jmenuji se Veronika a jsem nejstarší dcera svého táty, který dlouhá léta bojoval s alkoholem. Pro školní úkol jsem napsala dopis o tom, jaké to je žít v rodině, kde alkohol ničí vztahy i sny. Nikdy by mě nenapadlo, že můj příběh zasáhne tolik lidí a otevře tolik bolestivých, ale potřebných otázek.
Jednoho deštivého odpoledne jsem v parku ztratil svůj starý telefon a tím začal sled událostí, které změnily celý můj život. Jako student vysoké školy jsem se snažil zvládat práci, studium i podporu rodičů na venkově, ale nečekané setkání s tajemnou Lucií mi obrátilo svět naruby. Příběh o důvěře, rodinných konfliktech a odvaze postavit se pravdě.
Míra rozvodů mezi mladými páry v posledních desetiletích výrazně vzrostla. Starší generace lituje, že jejich děti a vnuci již neocení instituci manželství tak, jak tomu bylo dříve, a často spolu žijí jen rok nebo dva před rozchodem. Tento příběh prozkoumává cestu mladých rodičů v České republice, zaměřuje se na výzvy a výsledky, kterým čelí při svém prvním vstupu do rodičovství.
