Jsem Jana a po narození naší dcery se můj život obrátil naruby. Můj manžel Tomáš je skvělý, ale jeho matka, paní Novotná, se rozhodla, že bude řídit náš život. Každý den bojuji o svůj domov, vztah i mateřství a nevím, jestli ještě někdy najdu klid.
Jsem Jana a právě prožívám největší životní zlom – čekám své první dítě. Po svatbě jsem se přestěhovala do Brna za manželem Petrem, zatímco moji rodiče zůstali v malém městě na Vysočině. Když jsem požádala maminku o pomoc s miminkem, nečekala jsem, že se rozhodne přestěhovat k nám na celý rok – a s ní i táta.
Jmenuji se Jana a po čtyřech dětech jsem konečně pochopila, jak moc jsem si komplikovala život kvůli špatnému přístupu ke spánku svých dětí. Příběh začíná v napjaté chvíli, kdy se hádám s manželem o to, proč náš nejmladší syn stále nespí. Sdílím své selhání i poznání, která mě vedla k tomu, abych se konečně přestala obviňovat a našla cestu k většímu klidu v mateřství.
Nechala jsem svého syna u své maminky na týden, protože jsem věřila, že to bude pro něj nejlepší. Po návratu jsem však zjistila věci, které otřásly mým světem a postavily mě před nejtěžší rozhodnutí mého života. Toto je příběh o bolesti, odpuštění a hledání odvahy chránit své dítě.
Celý život jsem věřila, že rodina drží pohromadě, ale když jsem potřebovala pomoc s dětmi, moje vlastní máma mě zklamala. Po narození nejmladšího syna se mezi námi otevřela propast, kterou jsem nečekala. Teď stojím před otázkou, jestli má smysl dál bojovat o vztah, který možná nikdy nebyl skutečný.
Jmenuji se Eliška a nikdy bych nevěřila, že jeden obyčejný den a jedno kliknutí na mobil změní celý můj život. Když jsem nechala syna u tchyně, věřila jsem, že je v bezpečí. To, co jsem viděla na kameře, však rozbilo nejen mou důvěru, ale i naši rodinu.
Jmenuji se Lenka a celý život jsem toužila po velké rodině. Po čtyřicítce jsem se smířila s tím, že už další dítě mít nebudu, dokud mi dcera Anička neukázala, že naděje umí překvapit. Můj příběh je o víře, rodinných konfliktech a odvaze čelit nečekaným změnám.
Po návratu z porodnice jsem zjistila, že můj partner Tomáš na příchod našeho syna vůbec nepřipravil domov. Místo radosti mě čekal chaos, nepořádek a pocit naprosté samoty. V příběhu popisuji své zoufalství, vnitřní boj a hledání síly postavit se nejen partnerovi, ale i vlastní nejistotě.
Jmenuji se Jana a před týdnem slavila moje dcera Natálka druhé narozeniny. Její otec Tomáš na to úplně zapomněl, ale jeho maminka, paní Věra, si vzpomněla a chtěla přijít. Pozvala jsem ji, netušila jsem, jak moc tím rozvířím staré rány a otevřu nové otázky o rodině, loajalitě a hranicích.
Existuje přísloví, „Sejde z očí, sejde z mysli.“ Často si to připomínám po rozhovorech s mojí matkou. Zdá se, že zapomněla, že má dceru, nejen syna. Alespoň tak se chová. Po maturitě jsem se odstěhovala z našeho malého města. Neviděla jsem tam pro sebe žádnou budoucnost, tak jsem si sbalila věci a odešla.
Venku na něj čekala mladá žena… Jak jsem se mýlila! Ve svých snech, touhách a přesvědčeních. My ženy jsme na to závislé. Když jsem otěhotněla, můj svět se zhroutil. Ale neměla jsem si co vyčítat. Každý si volí svou cestu: porodila jsem bez manžela a můj ex si našel někoho jiného. Ani on, ani
